Když někomu řekneš krávo
Byl jistý režisér a ten občas ztrácel trpělivost. To se režisérům stává, ale nesmějí to dát najevo. Nicméně tento chodíval po place a vykřikoval: „Ježíšikriste, já nemám tlumočníka do kravštiny!“
Výsledky bývaly kupodivu dobré. Už je po smrti mnoho let a herci na něho stále s láskou vzpomínají. Na rozdíl od mnohých vědí, že na slovech někdy tak moc nezáleží. A že leccos také sami nedovedou vyjádřit slovy – ale rozhodně to umí vyjádřit. Když slyší z hlasu toho druhého zaujetí, obdiv, snahu, vzmach, nabídnou, co mají, a cosi vzniká. Práce s herci je velká citová výměna energií – slova, která u toho padají, jsou často jen zvuky.
A ten, kdo třeba jezdí překážkový dostih, o tom asi taky něco ví. „Easy, easy, steady, steady, hodnej koníček…“ Někdy však domluva vázne. Někdy staneš proti slepé stěně a můžeš na ni do omrzení házet hrách. A stoupá v tobě frustrovaná bezmoc a ta překypí do slov: „Kdyby to nebyla taková kráva!“ Potom tvé zoufalství přijme skutečnost, zmoudří a rezignuje: „Když ona je to kráva.“ Pokud si osoby, které v duchu označujeme za krávy, povšimnou, že je za ně považujeme,
vzniká ožehavá situace. Nicméně nevykřikujeme-li to příliš nahlas a je-li náš odhad v zásadě správný, není nebezpečí, že by si připadaly zneváženy, příliš velké. Krávy totiž běžně pokládáme za netečné, jaksi příliš zaměstnané vlastními trávicími procesy. Než informace projde knihou, čepcem, bachorem, slezem (jak hezky se ty části kravského žaludku jmenují!), promění se v něco úplně jiného, z úterka bude čtvrtek, sečteme škody a život půjde dál. Žádnému soudu však neprospěje, když se zobecní příliš.
Co když jsme naopak my příliš ukvapení a sebestřední?
Co když ta kráva, ten nereagující čumák proti nám není vůbec tak tupý?
Co když je to chytrá kráva, tak chytrá, že s námi má trpělivost?
(Což – tak mě napadá – je strategie, kterou vůči režisérům, jež pokládají za potrhlé, občas nasazují protřelí produkční.) Kráva má silnou kůži a nevadí jí, když prší. Na rozdíl od koně nebývá neurotická. Dokud je v pohodě, má soucit se slabšími, na slepici nešlápne. (Kdysi, když mi bývalo v cizině smutno, jsem v černých dnech vyrážela za město, kde se pásly. Sama sobě k smíchu jsem se nalézala, jak držím takovou jednu kolem krku a brečím jí do srsti.)
Kráva vydrží hodně, ale pozor na ni. Na krávě si troufnou rajtovat jen ti nejkurážnější kluci. Když se kráva splaší, chraň, bože, nás i ji. Takže je to všechno jako obvykle – složitější. Až potkáte mé kamarádky, pozdravujte je. A přemýšlejte… Třeba o zvířatech…
Archiv, časopis Krásná
