Když má nábytek styl

Když má nábytek styl

Když má nábytek styl

Nemusíte si pořizovat rokokové křesílko nebo skříň z období biedermeieru. Už řadu let jsou v popředí zájmu hlavně třicátá a šedesátá léta. Měla totiž styl. Dnes se spokojujeme jen s trendy, které rychle pomíjejí, a za pár let o nich nikdo neví. Styl má svou kvalitu stále. Proto zůstaly věčné „malé černé“ od Coco Chanel, proto se nosí trenčkoty a nevyhazují se plastové židle od Vernera Pantona z konce padesátých let.

Kvalita se neztratí

I v nábytku se vracejí „dobří holubi“. Typickým příkladem jsou UP závody. V první polovině dvacátého století patřily k největším a nejvýznamnějším nábytkářským producentům, jejich nábytek přinášel spoustu nového a pozitivního pro kvalitu bydlení. Velkou zásluhu na tom měl Jindřich Halabala, který se z pozice vedoucího pražské podnikové prodejny vypracoval na vedoucího architekta v brněnském ústředí. Jeho návrhy představují nadčasovou záležitost. Svého času byste je našli snad v každé domácnosti, kde se oceňovala kvalita a vkus.

I proto se jeho samonosná židle stala jedním ze základních kusů, s nimiž po svém „vzkříšení“ vstoupily UP závody opět na scénu. A to pěkně zostra – nechyběly v Miláně ani v New Yorku. Vedle židlí patří dnes k nejoblíbenějším kusům v obchodech s retro nábytkem i Halabalovo křeslo, u něhož bylo možné polohovat sedák i opěradlo. Možná je máte doma a ani to netušíte. Nevyhazovat! Pokud je nechcete vy sami, rádi ho od vás odkoupí galerie, které mu vrátí původní lesk. Repliky jeho věcí se začaly vyrábět nikoli jako plagiáty, ale pěkně podle pravidel a autorských práv. K velmi žádaným kusům dnes patří také trubkový nábytek z dvacátých a třicátých let. Kdo pospíchal a neprozřetelně se jej zbavil, nemá – kupodivu – smůlu.

Při pohledu na nabídku slovenského výrobce Kodreta můžete mít pocit, že se vracejí staré dobré časy. Dokonce vás vzpomínání nebude ani tolik stát, za křesla či pohovky zaplatíte méně než za opravené kousky. Samozřejmě originál je originál. Krásný zrestaurovaný solitér vynikne v moderním interiéru a vnese do něj osobitost a originalitu. Pro obyvatele interiérů ve stylových domech bývá koupě takového nábytku nikoli nutností, ale spíš radostí a důkazem, jak ctí genia loci svého bytu. Při hledání vhodného kusu nemusíte obíhat všechny galerie (například Kubista, Modernista, Futurista, Moaré retro), jež tento nábytek nabízejí. Většina z nich má své webové stránky, takže není problém udělat si přehled o cenách a nabídce. Možná dokonce zjistíte, že vám podobné křeslo leží zapomenuté na půdě nebo na chalupě, kam jste je neprozřetelně odvezli „dožít“.

Věčně mladá šedesátá

Doba svobody, uvolnění, revolty, mládí a barev, velký kulturní vrchol ve filmu, hudbě i dalších oblastech, objevily se tvary, které jsou dodnes přínosem – to jsou šedesátá léta. Jejich obliba se nevrací, prostě zůstává. Výrazná barevnost, tapety s velkými grafickými vzory, spousta plastového nábytku, skořepinová křesla, ale klidně si přidejte i chlupaté leskimo – to všechno k době Beatles a „květinových dětí“ prostě patří. To, co vám možná ještě nedávno připadalo jako nevkus po rodičích, má dnes velkou sběratelskou hodnotu.

Bohužel spousta věcí byla zničena, a tak logicky došlo k tomu, že se na výrobu nábytku, lamp, ale také spotřebičů vrhly téměř všechny firmy. Stačí se zajít podívat na nabídku obchodu Kare Design. Retro rádia, gramofony, kávovary, konvice, nábytek, tapety, to všechno si můžete bez problému pořídit. Koneckonců podívejte se, jak se ke starým modelům aut vracejí i automobilky. Pod retro karoserií se ovšem skrývají nové motory. Podobně je tomu u spotřebičů. Retro výrobky totiž nejsou věrná kopie, i když zvenčí tak mohou vypadat. Pod svrchní „slupkou“ minulosti se nachází technicky dokonalý výrobek současnosti.

Změny nemusíme hledat jen u techniky nebo nábytku, obyčejné papírové tapety nahradily hlavně vinylové, které lze i omývat. Vývoj v umělých hmotách, a hlavně nové technologie se pak odrazily v kvalitě i tvarových možnostech – třeba ověskové plastové lustry jsou toho nejlepším důkazem. Mění se ostatně i naše požadavky.

Proto se mnohdy při výměně čalounění u starých křesel či pohovek používá kůže, která ve třicátých letech minulého století příliš v kurzu nebyla, používají se i jiné výplňkové materiály sedáků. Kunsthistorikům tento přístup nevadí, jen vyžadují, aby byla zachována určitá míra citlivosti a duch původního kusu. K tomu patří i respekt k drobným detailům, jež jsou charakteristické pro výrobu, která nebyla masová a vždy nesla stopy ruční práce řemeslníka.

Bydlení
Což takhle dát si masáž? Věděli jste to?

Žádné komentáře

Přidat komentář