Kamarádství mezi mužem a ženou
Všude se tvrdí, že takové kamarádství je vlastně nemožné – že neexistuje. Není to pravda, já jsem toho živým dokladem.
Mým největším životním kamarádem byl můj kolega Richard Honzovič. Můj téměř celoživotní partner v naší profesi. Už vlastně od mládí jsme byli tak zvaná „zpravodajská dvojka“. Nejdřív v rozhlase – potom léta v televizi. Celý život jsme si pomáhali.
Když bylo třeba, zaskočil jeden za druhého – rádi, beze zloby, bez jakýchkoliv nároků. Právě tak jako v profesi to fungovalo i v našem soukromém životě. Stýkali jsme se celý život i se svými partnery. Nikdy, ani náznakem, mezi námi nešlo o nic jiného než o kamarádství.
Takové kamarádství mám ještě s jistým Vlastimilem Ježkem, který by mohl být můj syn. Ale kupodivu naše přátelství není na bázi matky a syna – ale jsme opravdoví kamarádi, i když je mezi námi obrovský věkový rozdíl. Vlastík je můj kamarád se vším všudy. Jak je to možné? Nevím, ale je to tak. V neposlední řadě na tom mají velký podíl jejich ženy.
Oba jsou totiž ženatí, ale ani Jana Honzovičová ani Martina Ježková tomuto kamarádství nebránily a nebrání, naopak. Zrovna nedávno jsem se Jany ptala, jestli na mne někdy nežárlila. Řekla mi, že o mně ani vteřinu nepochybovala, na rozdíl od jiných žen, které se kolem Richarda motaly.
Mám i kamarády homosexuály. Ti jsou pro ženskou snad nejlepší. Jsou nesmírně obětaví, a když se ocitnete v nějakém životním průšvihu, tak jsou to právě oni, kteří vám nejvíc pomohou. Nevím, jak to „funguje“ se svobodným kamarádem.
A taky vůbec nevylučuji, že se každé kamarádství může zvrtnout. Ale to už je zase jiná pohádka. Ještě jedna životní zkušenost: když se rozpadne kamarádství dvou mužů, tak opravdu končí – u dvou žen většinou „nekončí“, ale pokračuje nenávistí, zlobou a záští. A to taky něco signalizuje.
Takže, dámy! Buďte tolerantní a uvěřte, že váš muž opravdu „jen“ kamarádí s jinou ženou. Pokud totiž s ním máte dobrý vztah, nemělo by vás to ohrozit.
Archiv, časopis Krásná 2009
