Jaro našich předků – makrobiotika, vegetariáni

Jaro našich předků – makrobiotika, vegetariáni

Jaro našich předků – makrobiotika, vegetariáni

Jaro je už v plném rozpuku, svěží jarní zeleň toho nejkrásnějšího odstínu září a voní a dere se i do zaprášených koutů. Ve volné přírodě přímo jásá - a my s ní! Je to jasné: zima je nenávratně pryč! Energie jara nás naplňuje a vlévá nám novou sílu do žil. Kdo by odolal?

Makrobiotika a jaro

Makrobiotika vyrovnává stoupající jangovou energii, téměř nesolí a méně jídel tepelně upravuje. Nezbytné množství soli nám dodá pár kapek dobré sójové omáčky nebo gomasio (mleté lněné nebo sezamové semínko smíchané s mořskou solí v poměru 10:1). Na celodenním talíři by se vždy měly objevit i další čtyři chutě: nasládlá, nakyslá, hořká a pikantní (i když dominuje neutrální chuť).

Nasládlá chuť prospívá slezině, cukrům se ale vyhýbáme, obzvláště běleným. Ani ovoce nemá makrobiotika ráda. Že jí pak chybí vitamin C, v tomto období nastydnutí, chřipek a jarních únav obzvláště potřebný? Vitaminy se makrobiotika příliš nezabývá, zajímají ji spíše energie. A správný makrobiotik je odolný proti mnoha chorobám, ty specificky jarní nevyjímaje. Je-li obklopen kašlajícím a kýchajícím zbytkem společnosti, zobne si trochu sušeného rakytníku řešetlákovitého nebo dvacet minut povaří šípky a odolnost posilující zinek si dodá v dýňových semenech. Imunitu ještě více zesílí kořen echinacey.

Nakyslá chuť prospívá játrům. Nejlepší je doma kvašená zelenina, v Anglii zvaná mixed-pickles. Dá se sem zařadit i naše kyselé zelí, podobně ale můžeme nechat kvasit kořenovou zeleninu nebo červenou řepu (i když řepou makrobiotika není právě nadšená, já ji ale mám ráda a věřím tomu, že zabraňuje rakovinnému bujení). Skvělý je i doma vyrobený jablečný ocet – ale nehýříme jím. Ostatně makrobiotika správně prováděná by nás časem měla odnaučit jakémukoliv hýření.

Hořká chuť prospívá srdci, snižuje horečku, uklidňuje případný kašel a kýchání, ale působí i projímavě. U nás tato chuť není příliš oblíbená – s výjimkou piva a kávy, ovšem. Co na pivo makrobiotika? Pokud se to s ním nepřehání a občas se vypije malé plzeňské, nic proti tomu, je to vlastně bylinný fermentovaný nápoj. A ta trocha alkoholu v něm? Tak ten sice makrobiotika fanaticky nesnáší – ale co s českými atavismy nadělá? Nic není v lidském světě absolutně dokonalé, s tím se musíme smířit. A co hořká černá káva? Tak tu makrobiotika přímo zakazuje, kofein je přece smrtelný jed, který sice v malém množství a prvoplánově osvěžuje, jenže jen na chvíli. Navíc je extrémně jin (stejně jako alkohol a jiné jedy) a extrémy se v tomto jedinečném životním stylu zakazují. Správný makrobiotik, pokud si skutečně nemůže pomoci, pije meltu, mleté pražené žaludy a čekankový kořen. Hořkou chuť má ovšem i pampeliška a ta je teď vlastně doporučována ze všech stran, hlavně tedy ze strany astrologie a čínské medicíny: prospívá játrům, která teď nejvíce trpí.

A ještě zbývá chuť kořeněná, pikantní. Prospívá plicím, podporuje cirkulaci čchi i krve, ovšem přeženeme-li to, přesně témuž škodí, a navíc způsobuje předrážděnost. Makrobiotika se vyhýbá ostrým kořením typu pepře a papriky, zato miluje majoránku, dobromysl čili oregano, petrželovou a cibulovou nať, pažitku, kerblík, saturejku a jiné jim podobné. A mělo by to být čerstvé, pěstované ne-li na záhonku, tedy alespoň v květináči za oknem. 

Vegetariáni na jaře

Ovo-lakto-vegetariáni si kromě čerstvé jarní zeleniny, obilovin a luštěnin dopřávají i mléko a vejce. Zato lakto-vegetariáni vejci velice opovrhují: jsou to přece nezrozená kuřata, a tudíž latentní maso, fuj! Vegani jsou ještě striktnější: hnusí se jim úplně všechny produkty živočišného původu, proto se nikdy, ale skutečně nikdy ani nedotknou nejen mléka a mléčných výrobků, vajec a všech produktů, v nichž jsou tyto zakázané potraviny obsaženy, ale vadí jim většinou i med a tuk zvířat obsažený v kosmetických přípravcích a mýdlu.

Co jim ale absolutně nevadí, jsou tropické plody všeho druhu – a nad tím jsou zase povzneseni již zmínění makrobiotici, ti totiž jižní extrémně jinové ovoce neradi. Jedni i druzí mají své pádné a snadno vysvětlitelné i pochopitelné argumenty (ty rozebereme někdy příště). Naštěstí je – makrobiotiky i vegetariány – činí jejich strava klidnými, mírnými, vyrovnanými a neagresivními. Takže naprosto nehrozí krvavé boje mezi těmito dvěma hlavními striktními a zeleninou zaujatými potravinářskými tábory a jejich dalšími větvemi. I když se příliš nepřátelí. Ale mohly by, nemyslíte?

Archiv, časopis Krásná, 2008

Životní styl
Nejsem zelí, když sním zelí aneb "Nejdřív to musíš mít v hlavě"

Žádné komentáře

Přidat komentář