Jak ovzduší prodlužuje den

Jak ovzduší prodlužuje den

Jak ovzduší prodlužuje den

Zemi obklopuje ovzduší a to nahoře pozvolna přechází od vzduchoprázdna. Pokud k nám z kosmického prostoru přichází světlo od kteréhokoli nebeského tělesa, musí napřed projít tímto ovzduším a přitom vniká do stále hustších vrstev vzduchu. V něm dochází k lomu těchto paprsků, jak říkáme ve fyzice, a odborně tomuto lomu v atmosféře říkáme refrakce. Paprsky vstupující z okolního prostoru šikmo do zemského ovzduší se lámou “ke kolmici” a kolmice na zemský povrch odpovídá na našem stanovišti svislé přímce. Přicházejí tedy do našeho oka “více shora”, než dané těleso skutečně je. Vlivem lomu světla v ovzduší se nám proto všechna tělesa jeví výše, než skutečně jsou. Přesněji vzato, toto tvrzení neplatí pro jeden zvláštní případ, a sice pro hvězdu v nadhlavníku. Nejvýrazněji se naopak lom světla projeví u těles na obzoru, třeba pro Slunce. Pokud spodní okraj Slunce leží právě na dalekém horizontu, vidíme ho díky lomu světla ještě téměř půl stupně nad horizontem. Mezi slunečním kotoučem a horizontem je tedy v tomto okamžiku mezera stejná, jako je průměr slunečního kotouče. Jestliže my sami vidíme, že se spodní okraj slunečního disku právě dotýká horizontu, nastává ještě podivnější situace: Slunce je vlastně už pod horizontem a jen díky lomu světla v ovzduší ho ještě vidíme. Lom světla v atmosféře tedy prodlužuje jasný den vždy o několik minut.    

Kromě toho, že se nám Slunce u obzoru zdá velké a že získává červené zabarvení, jak jsme o tom podrobněji hovořili jinde, pozorujeme na něm další zvláštní úkaz: sluneční disk se jeví zploštělý. Průměr slunečního kotouče zůstává stejný ve vodorovném směru a zkrátí se ve svislém směru. Také tato zvláštnost vzniká právě lomem světla. Horní okraj Slunce se totiž vlivem lomu světla v ovzduší zvedá méně než dolní okraj Slunce. Celý jev může být navíc komplikován různě teplými vrstvami vzduchu – hodnota refrakce závisí na hustotě vzduchu, ale teplejší vzduch je řidší, chladný hustší. Teplý a chladný vzduch jsou často rozloženy ve vrstvách v různé výšce, a na slunečním kotouči proto vznikají různé deformace, může třeba získat stupňovitý vzhled. Tyto jevy jsou časté na pouštích, ale nejsou výjimkou ani u nás. Máte-li tedy daleký rozhled směrem k východu nebo západu, zkuste se na tyto úkazy podívat. 

Všechno, co jsme uvedli pro Slunce, platí samozřejmě i pro Měsíc. Také on se často jeví u obzoru zploštělý a všelijak deformovaný. Největší zploštění kotouče uvidíte z vysoko letícího letadla, když se ukáže Slunce nebo Měsíc nízko nad obzorem. To proto, že z desetikilometrové výšky se popsaný úkaz ještě zvýrazní. Když víme, co všechno přitom můžeme pozorovat a proč k tomu dochází, můžeme si všechny tyto úkazy plně vychutnat.

Pel-mel
Proč máme jíst...OLIVY. slunečnice van Gogh

Žádné komentáře

Přidat komentář