I zde byla Marie Terezie! (Kaple Nalezení sv. kříže v Praze)

I zde byla Marie Terezie! (Kaple Nalezení sv. kříže v Praze)

I zde byla Marie Terezie! (Kaple Nalezení sv. kříže v Praze)

Na zcela neznámém místě, doslova na hranicích Prahy 5 v Motole nad rušnou
Plzeňskou ulicí, nad bývalým zájezdním hostincem U Bílého beránka, se nachází
drobná kaple, kterou můžete vidět zblízka, pokud pojedete vlakem
tzv. pražským Semeringem ze Smíchova směrem do Zlíchova a Hostivic.

Tato půvabná památka, která byla nedávno restaurována, má několik nej.
Je připisována jako poslední doložitelná stavba architektovi vrcholného pražského baroka
K. I. Dienzenhoferovi. Brzy se z ní stalo poutní místo. Na první pohled nevýznamná stavba, stojící na malém paloučku nepravidelného kruhového půdorysu, patří mezi místní nejcennější památky – kromě vzácné románské památky kostela sv. Martina v nedalekých Řepích a hrobu známého dobrodruha Václava Babinského, který zahradničil na sklonku života u jeptišek v tamní ženské trestnici.
Naše kaple vstoupila nejen do dějin umění, ale i do historie Motola.

Kaple je čtyřboká s otupenými rohy s apsidou vzadu. Je jednoduchá: s prejzovou střechou navrchu, zdobenou koulí a křížem. Je obrácena k východu a má prostý oltář, který je celý vymalován. Zachycuje scénu z biblické dějepravy, kdy svatá Helena našla svatý Kříž Kristův. Kaple byla této události zasvěcena. Nalezením pravého kříže začalo být křesťanství v římské říši oficiálně tolerováno ediktem Konstantina Velikého v roce 313. Helena zakládala chrámy ve Svaté zemi a podle legendy právě tam objevila Kristův kříž.



Jistý Jidáš, jenž věděl, kde se kříž nachází, ale odmítl to prozradit, byl na Helenin příkaz hozen
do vyschlé studny. Měl v ní zůstat o hladu, dokud si to nerozmyslí. Světice Helena je zobrazována
jako postarší matrona, královsky oblečená s korunou na hlavě, drží kříž a někdy tři hřeby a kladivo
nebo model chrámu. Kříž nesený anděly se zjevuje v jejím vidění. Nástěnné malby přežily nájezdy vandalů
a cikánů, kteří zde přespávali již v 80. letech 18. století, kdy byla svatyně zrušena Josefem II. jelikož stojí
v sousedství velkostatku V Háji, tehdejší majitel věnoval kapli pozornost a nenechal tuto památku zničit.

Na klenbě kaple jsou další freskové malby znázorňující výjevy vítězství Páně nad pohanstvím.
Čtyři ženské postavy představují čtyři různé světadíly. Je zde Evropa s býkem, Amerika s indiánem,
Afrika s černochem a Asie s orientálcem. Austrálii tehdy ještě nikdo neznal. Dominantu tvoří alegorická postava bílé pleti, oblečená v rouše královském. Klečí na povalené postavě se zavázanýma očima, jež značí pohanství, na zemi je rozbitá modla a v pozadí sfinga a pyramida. Nad tím se vznáší anděl s křížem v oblacích s páskou s nápisem O crux ave, spes unica. V cípech klenby jsou čtyři andělé, kteří drží na poduškách koruny spojené za času vlády císařovny Marie Terezie – korunu císařství římského, svatováclavskou korunu království českého, uherskou korunu svatého Štěpána a arcivévodský klobouk rakouský.

Kaple má zvláštní historii. Na tomto místě byl původně hustý les, a když došlo k válce o rakouské dědictví
ve 40. letech 18. století, bojoval zde manžel Marie Terezie, římský císař František I. Štěpán Lotrinský.
Tehdy, 6. srpna 1742, jistý uherský voják štípal dříví v háji u Motola a nalezl v dubovém špalku na místě nynější kaple zarostlý křížek se dvěma příčkami a s tělem Spasitelovým. Dřevo i se zarostlým křížkem přinesl do tábora Františku Štěpánovi. Ten vzal neobvyklou památku s sebou a často ji ukazoval osobám u dvora. Další osud křížku neznáme, ale existují dvě rytiny pražského mědirytce M. Stelzla,
který tuto událost zaznamenal.

Když císařovna Marie Terezie přijela roku 1743 do Prahy ke korunovaci na českou královnu,
ráda si prohlížela místa kolem Hradčan, kde tábořila armáda jejího chotě. A při té příležitosti položila
na místě nálezu křížku základní kámen ke kapli Nalezení sv. Kříže. Při další návštěvě Prahy, 25. srpna 1754, přijela císařovna se svým chotěm a celým dvorem na vysvěcení. Obřad svěcení vykonal arcibiskup pražský hrabě Manderscheid. Poté císařští manželé navštívili kostel Panny Marie na Bílé hoře a břevnovský klášter, kde byla pro vznešené hosty připravena skvělá hostina. Roku 1761 věnovala císařovna kapli kapitál
300 zlatých, aby v ní libocký farář sloužil tři mše – první 3. května, v den nalezení sv. Kříže,
druhou 14. září v den povýšení sv. Kříže a třetí v den výročí posvěcení kaple 25. srpna.
Již roku 1784 však byla kaple zrušena a zpustla.

Ve zuboženém stavu ji shledal v roce 1891 jeden pražský duchovní a společně s majitelem nedalekého velkostatku V Háji Františkem Zelenkou stavbu nechali opravit za 600 zlatých. Dne 25. srpna 1892 byla znovu vysvěcena s povinností celebrovat tři mše za rok, které vedl stodůlecký farář. František Josef I. nechal vydržovat kapli z pokladny fondu rytířů řádu Marie Terezie částkou 300 zlatých,
tak aby se z úroku kapitálu konaly mše.

Kostel se bohužel často stával terčem vandalů. Ještě v 80. a 90. letech 20. století byl kompletně opraven,
ale barokní lavice zmizely a brána zdobená hlavičkou rokokového andělíčka byla nahrazena
neodpovídajícími vraty. Dnes spadá pod farnost stodůleckou a občas se zde konají mše.

Umění a architektura
Proč bude dnešní úplněk ještě jasnější než ten nejjasnější Výchova chlapců v Čechách aneb Kde jsou naši rytíři?

Žádné komentáře

Přidat komentář