Hudba je ta nejlepší medicína!

Hudba je ta nejlepší medicína!

Hudba je ta nejlepší medicína!

Dirigentka, sbormistryně a skladatelka Květa Žáková, které všechny členky jejího sboru
říkají láskyplně Květuška, zraje jako to nejlepší víno z nejkvalitnějších vinic. Nedávno
oslavila v nejlepší kondici naprosto neuvěřitelné narozeniny (91 let), kterým sama s úsměvem, poněkud eufemisticky a tajuplně říká „s jedničkou na konci“. Z očí jí přitom pobaveně, šibalsky kouká nestárnoucí duše a nehynoucí optimismus.

Muzika vás provází celý život. Proč zrovna ona? Jak to vlastně začalo?
Prostě mi to bylo dáno…

Měla jste v životě štěstí, potkávalo vás mnoho šťastných náhod.
Nebo to nebyly náhody?
Slovo „náhoda“ se mi zdá nevhodné. Říká se, že náhoda je jen jeden
z božích převleků. Zvolila bych spíš výraz „šťastná shoda okolností“.

Štěstí patří připraveným – a vy jste určitě štěstí měla.
Třeba vaše šťastné manželství! Se svým manželem jste napsali několik cestopisných knih!
Nás oba bavilo zaznamenat to, co jsme na svých cestách viděli
– a naštěstí se našli čtenáři, které to bavilo číst.

Měla jste ve svém muži velkou podporu v hudební činnosti i v životě.
I v tomhle vám přálo velké štěstí.
Ano. Myslím, že se málokteré ženě podaří mít za manžela někoho tak skvělého!

Všechny své síly – a že jich bylo a je! – jste po odchodu manžela upnula na hudbu.
Po své úspěšné pěvecké kariéře jste se stala dirigentkou a sbormistryní.
Založila jste před 22 lety sbor seniorek Života 90. Z původních členek Vinohradského Hlaholu
a Vyšehradského komorního sboru, jejichž spojením sbor vznikl, jich zůstalo už jen několik.
Přišly ale další: mezi současnými členkami je mnoho odborně kvalifikovaných
výborných zpěvaček.

Dnešních členek sboru je přes padesát ve třech hlasech: sopránu, mezzosopránu a altu.
Dá se říci, že jsou to většinou vyhraněné 
a silné osobnosti. Vy je ale dokážete zvládnout pouhým mrknutím oka. Kde berete tolik energie, kterou by vám mohl závidět člověk o sedmdesát let mladší?
Sbor mi právě energii dodává! Přijdu chcíplá – a po dvou hodinách soustředěné práce odcházím oživená, znovuzrozená! To je ta milost hudby!

Na vánočním koncertu bylo tolik návštěvníků, že jste sama osobně pro ně sháněla a nosila židle i ze zákulisí a z prostoru pro přípravu sboru – a stejně jich ještě mnoho stálo. Skvělá odměna za vaši obětavou a fundovanou práci!
Jen prosím, abychom to nezakřikli. Snad dá Pán Bůh, že mně to ještě vydrží!

Určitě vydrží, při vaší kondici! Tříhlasý sbor seniorek pod vaším vedením je čím dál známější.
I v tomhle vám přeje štěstí! Vystupovaly 
jste velice úspěšně i v Obecním domě v proslulé Smetanově síni, velký potlesk jste sklidily ve Valdštejnském paláci, skoro každý týden sbor vyjíždí do různých domů seniorů a kulturních sálů v Praze i mimo ni, byly jste několikrát v televizi a občas jste slyšet
i v rozhlase. A vy jako dominantní osobnost sboru jste poskytla mnoho rozhovorů – povězte,
jak tohle všechno dokážete zvládnout?

Když mne někdo požádá, prostě odpovím.
Jsem moc ráda, že se o nás veřejnost zajímá!

Kromě vedení sboru a jeho dirigování jste i dramaturgyní – vybíráte repertoár a sama ho upravujete pro tři hlasy, na většině skladeb máte i autorský podíl. A stále zpíváte svým pěkným a silným
mezzosopránem malá sóla! Co děláte pro svůj hlas?
Vůbec nic. Protože mám teď ale hlas níže položený než dřív, volím pro
sebe sóla, která mému hlasovému rozsahu vyhovují.

Většině lidí slábne už po šedesátce sluch. Vy ho ale máte stále nejen
absolutní, ale neunikne vám sebemenší šustnutí, natož chybná
intonace! Jste asi naprostá rarita! Jak je to možné?
Je to opět dar shůry…

Jakou hudbu máte nejraději?
Miluji hudbu romantického období – a z toho nejvíc Toníčka Dvořáka.
K mým láskám patří Smetana a Čajkovský, mám ráda i hudbu z přelomu
19. a 20. století. Ráda se přiznávám ke své velké slabosti pro plné
znění mužského sboru zpívané bez doprovodu a capella. Okouzlují
mne i pravoslavné liturgické zpěvy. Hudba je ta nejlepší medicína!

Osobnosti a rozhovory
Tichá bolest Neznámí básníci

Žádné komentáře

Přidat komentář