Hlávkové zelí

Hlávkové zelí

Hlávkové zelí

Hlávkové zelí je zelenina, která je v našich krajích běžně k dostání po celý rok.
Může si je koupit opravdu každý, je totiž ve srovnání s jinou zeleninou velmi levné.

Jeho pěstování má dlouholetou tradici, ostatně jako většina zeleniny, znali jej už lidé v pravěku.
Postupným šlechtěním vzniklo několik kultivarů; ty byly známy již v antice. Postupně se hlávkové zelí dostalo přes Franckou říši až mezi středoevropské Slovany, kteří znali dokonce už i jeho kvašenou podobu.
Dnes je zelí rozšířeno téměř po celém světě.

Z botanického hlediska se jedná o košťálovou zeleninu, která vznikla šlechtěním z brukve zelné.
Pěstuje se pro listy, které vytvářejí charakteristickou hlávku. Kromě hlávkového zelí je známé také zelí pekingské, které se skutečně pěstuje okolo Pekingu a má zde název pe-tsai. V Česku se běžně prodávají protáhlé, 30–60 cm dlouhé, světle zelené hlávky. Skutečné čínské zelí (ve své vlasti nazývané pak-soi)
netvoří hlávky, ale 20–40 cm dlouhé tužší listy.

Velmi blízkou příbuznou hlávkového zelí je kapusta. Od ní se liší samozřejmě chutí a strukturou listů
– listy hlávkového zelí jsou hladké. Čtenáři jistě vědí, že existuje zelí bílé a červené. V podstatě se od sebe příliš neliší, to červené má méně vlákniny, trochu více sacharidů, železa a draslíku, obsahuje také barvivo antokyan, jež velmi příznivě působí na cévy. Že se hlávkové zelí pěstuje rané, polorané a pozdní, svědčí
o tom, že si ho můžeme dopřát v čerstvé podobě poměrně dlouhou dobu.

Možná nevíte, že hlávkové zelí patří mezi vůbec nejzdravější zeleninu. Je velmi bohaté na draslík, hořčík, vápník, fosfor, obsahuje značné množství železa, mědi, manganu, zinku, jodu, také síru, chrom, fluor a další známé prvky. Vysoký je i obsah inositolu (ten má protisklerotické účinky) a vitaminů – C, E, B, K, niacinu, kyseliny listové, nikotinové a pantotenové (vitaminu C obsahuje zelí až 2x více než citron). Zelí je bohaté
i na karoten a antibakteriální fytoncidy. Z posledních výzkumů také vyplývá, že hlávkové zelí obsahuje látku zvanou sulforafan, která má zjevné protinádorové účinky; hovoří se zvláště o rakovině prsu, vaječníků
a prostaty.

Velké léčivé vlastnosti zelí znali samozřejmě velmi dobře naši předkové. Věděli, že zelí čistí střeva, má totiž schopnost na sebe vázat jedovaté látky, těžké kovy, usazené v trávicím traktu, a následně je odvést z těla ven. Zároveň ochraňuje střevní sliznici a udržuje v rovnováze střevní mikroflóru. Konzumace zelí upravuje stolici, zpevňuje ochablá střeva; je též vhodné při léčbě hemeroidů a žaludečních a dvanácterníkových vředů. Působí dobře i na vysoký tlak (vysokým obsahem selenu) a významně snižuje hladinu cholesterolu.
Nepříliš známý je účinek zelí na nervový systém: pomáhá při nespavosti, nervozitě, napětí, neklidu atd.
Laicky řečeno: zelí dělá dobrou náladu. Lidé, kteří trpí nedostatečnou funkcí štítné žlázy, by též měli jíst zelí, protože právě ono pomůže obnovit její správnou funkci. Přestože má zelí velmi nízkou energetickou hodnotu, dokáže dobře zasytit. Jako u všeho, tak i u zelí ale platí všeho s mírou.
Nadměrná konzumace může vyvolávat u někoho nepříjemné nadýmání.

Samostatnou a stejně důležitou je kapitola o kysaném zelí. Tomu jsou připisovány takřka zázračné vlastnosti. A právem, neboť kysané zelí obsahuje ještě další cenné látky, např. bakterie kyseliny mléčné. Proces kvašení je prastarý, byl známý už v dobách před Kristem. Staří Číňané ochucovali kysané zelí rýžovým vínem.
Na tradiční postup existují zaručené recepty. Sklizeň zelí k tomuto účelu se datuje k 16. říjnu
– na svátek sv. Havla. Dobře vykvašené zelí lze konzumovat syrové, vařené i dušené. Pije se i lák,
který je rovněž plný vitaminů a je dobrým prostředkem proti horečce. Kysané zelí prý navíc podněcuje libido.

Životní styl
Ragtime Modřín

Žádné komentáře

Přidat komentář