Čeština v malíčku aneb Škola hrou

I vy si můžete něco málo zopakovat.

Opravte, prosím, chyby v následujícím textu:
1. Se všema lidma se nepotkáš.
2. Znám jí velmi dlouho.
3. Ke mě se nikdo nepřiblížil.
4. Ke dvou chlapcům přistoupil člen ochranky.
5. Tak tahle bysem asi nevydržela.
6. S kamarádkama jsem si domluvila setkání.
7. Potrestal mně za urážku.
8. S bohem a šáteček.
9. Holky bruslý na kluzišti.
10. Nezapoměl jsi doma spěvník?
11. Obě prkna se musí nejprve zbít, aby byly pevné.
12. Jeho obětí bylo tolik upřímné.
13. Od této hrozné dřiny byl úplně sedřený.
14. Milá sestro, pošly mě úplně všechno.
15. Dni se už zase prodlužovali.
16. Televizní správy sleduji pravidelně.
17. Vrátil se celý od krve a skopaný.

Najděte podmět a přísudek:
1. Kniha je přítel člověka.
2. Nemocný se jen těžce zvedl z lůžka.
3. Každý ze skupiny něco přinese.
4. Do výstavní síně přišli téměř všichni .
5. Stále mě baví hrát kopanou.
6. Dneska není tehdy.
7. Ten to neřekl.
8. Opalovat se u vody je velmi příjemné.
9. Poslední doběhl do cíle jako první.
10.Tvoje trochu váhavé ne mě vůbec nepřesvědčilo.
11. Z kaluže za domem se ozvalo žbluňk.
12. To ti přísně zakazuji.

Základní větné členy – podmět a přísudek jste jistě určili správně.
Dnes vás seznámím s rozvíjejícími větnými členy. Jsou čtyři: předmět, přívlastek, příslovečné určení
a doplněk. Abyste si je dobře zapamatovali, podívejte se na následující pomůcku.
Nepřipomíná vám trochu matematickou rovnici?

3x PŘ + 1xD = 4 RVČ
Předmět, přívlastek, příslovečné určení mají na začátku společná dvě písmenka
– př. Tak jako ZVČ ( zákl. větné členy) tvoří skladební dvojici, také RVČ ( rozvíjející větné členy)
tvoří s různými slovy dvojice. Na každý větný člen bych potřebovala – skromně míněno – list.
Vezmu to však jen informativně.

Předmět – RVČ, který rozvíjí (tedy nějakým vhodným způsobem obohacuje, rozšiřuje)
nejčastěji sloveso (a to i v infinitivu), také však přídavné jméno.  Ptáme se na něj pádovými otázkami
– všemi kromě 1. pádu.  Některá slovesa – tzv. bezpředmětová – předmět mít nemohou,
jiná – tzv. podmětová – mohou mít předměty i dva.

Přívlastek – RVČ, který rozvíjí podstatné jméno, popř. zájmeno.
Ptáme se na něj otázkami – jaký? který? čí? kolik? apod.

Příslovečné určení – RVČ, který rozvíjísloveso, přídavné jméno, příslovce.
Ptáme se na něj nepádovými otázkami – kde? kam? kudy? odkud? jak? proč?
jakým způsobem? jak dlouho? jak často? apod.

Doplněk – RVČ, který rozvíjí zároveň podstatné jméno a sloveso, to znamená,
že má (jako jediný větný člen dvojí závislost. Ptáme se na něj např. jak? jaký? za koho? zač? kým? čím? apod.
Doplněk zmiňuji jako poslední v tomto značně povrchním výkladu. To proto, že je obtížněji rozeznatelný. Dnes žádné příklady, pustá teorie. Příště pěkně všechno probereme prakticky. Teorie je ve výuce jazyka nezbytná, ostatně nejen tam. Učivo o RVČ pomáhá rozvíjet logické myšlení, to zjistíte v následujícím čísle. Takže s pozdravem: Hezky česky!

Řešení příkladů

Správné řešení:
1. všemi lidmi
2. ji
3. mně
4. dvěma
5. bych
6. kamarádkami
7. mě
8. Sbohem
9. bruslí
10. nezapomněl, zpěvník
11. sbít, aby byla pevná
12. objetí
13. zedřený
14. pošli, mně
15. prodlužovaly
16. zprávy
17. zkopaný

Podmět a přísudek:
1. kniha je přítel
2. nemocný se zvedl
3. každý přinese
4. všichni přišli
5. hrát baví
6. dneska není
7. ten neřekl
8. opalovat se je příjemné
9. poslední doběhl
10.ne nepřesvědčilo
11.žbluňk se ozvalo
12.( já ) zakazuji