Boris Nosek

Antilopy noci

Antilopy noci plují temnou oblohou.
Padají a vzlétají v oceánu zapomnění,
sní o samotě modré sny o naději.

Jedna za druhou a druhá za jednou, volají najednou,
prosbu i přání, nesenou hvězdným prachem ke světům neznámým.
V očích tak hlubokých, se zračí smutek staletí.

Umírají, padají, vstávají, prchají a zase usínají,
tak jako mi lidé v nesmyslném koloběhu života a smrti;
s otázkou v očích bez slz.