JAK OCENIT ŽENU aneb Poplácáníčko po zadečku

JAK OCENIT ŽENU aneb Poplácáníčko po zadečku

JAK OCENIT ŽENU aneb Poplácáníčko po zadečku

V českých luzích a hájích rostou krásné, milé, hodné a pokorné dívky, holky, dámy a paní. Jsou to roztomilé keříky rostoucí s radostí ve stínu svých mužských pevných a silných stromů. S úžasem a nadšením tyto roztomilé keříky podporují růst silných dubů, buků či jehličnanů. S elánem se ohýbají ve větru silných mužských větví. S hrdostí se spokojí i se skromným přídělem živin. A keříky jsou pyšné. Dokonce jim nevadí ani otrhávání jejich lístků, přesazování, ústup ze světla, ba ani ptačí trus či jiné odpudivé nečistoty padající z těch majestátních javorů a modřínů.

Proč to můžeme směle tvrdit? Vycházejme ze všeobecných pravd, mediálních obrazů, pořekadel, rčení, citací. Dají se shrnout: emancipace žen ano, ale jen do určité míry. Žena má zůstat ženou, neztratit ženskost. Žena má následovat muže. Rovnoprávnost žen se nemá přehánět. Údělem ženy je být především matkou a ochranitelkou rodinného krbu. Žena se věnuje ženským pracím. Žena vydělává méně než muž. Žena reprezentuje svého muže. Znáte další? Určitě. Možná že je dokonce i samy vyslovujeme. Opravdu chceme být krásným přizpůsobivým keříčkem? Chceme si schovávat své květy a plody, protože prostě nemůžeme být vyšší než dominantní stromy? Protože by se necítily býti dost silnými?

Mohou stromy obtěžovat, ba i znepříjemňovat život? Asi ano. Máme pro to i speciální termín: sexuální harašení – sexual harassment. Toto slovní spojení přišlo v druhé polovině 90. let minulého století z USA. Vešlo do českého prostředí doprovázeno úsměvem, vtípky a ihned se zabydlelo v hospodských debatách. Co si to zase ti Amíci vymysleli? Ti už nemají snad co dělat! Ženské bláznivé!

Jsem chlap. Ona je ženská. Je to dáno od přírody, s tím se přece nedá nic dělat. Ženská se má líbit. Je dost atraktivní a sexy? Neměla by zakrývat své přednosti. Vlasy jsou korunou ženské krásy. Už v pravěku muži chopili vybrané ženy za pačesy a odtáhli je do své jeskyně. Proto musí být pokud možno dlouhé, aby bylo za
co popadnout. A blond. Blondýnky jsou přímo k nakousnutí. Nožky jako strunky, pohladím kolínko, přejedu rukou bílé stehýnko. Co ňadérka? Pořádně si je prohlédnu. Hledím do výstřihu. Ona sama o to svým výstřihem volá. Počkám, až se předkloní, to bude pohled! Sáhnu si, jestli jsou prsíčka dost velká a pevná.
Poplácám ji po zadečku. Pořádně stisknu, jestli je dost oblý a dobrý do ruky. Ženské masíčko vystavit jako šunčičky a uzené kýtičky v řeznictví k všeobecnému zkoumání, hodnocení, prohmatávání, šmatání. Po tom musí ženská zavýsknout blahem. Oceňuju přece její kvality, vzdávám jí hold. Měla by vrnět rozkoší. Co teprve peprná a šťavnatá nabídka k sexu! Je tou nejvyšší poctou pro ženskou. Vždyť o tlustou starou vypelichanou šeredu by si chlap ani koloběžku neopřel ze strachu, že by jí upadlo kolečko nebo se rozpadla řídítka. Co dělat, když má chlap tu smůlu, že v okolí žádná čupr ženská není? Nevadí. Je tu ta možnost, vylepit si krásnou nahou babu, pořídit si kalendář spoře oděných slečen a stáhnout si na tapetu do počítače a do mobilu blond sexy prsatici. 

Česká veřejnost sexuální harašení zlehčuje. Dokonce se ani nenamáháme s užitím přesnějších slov – obtěžování, týrání, donucování nebo šikanování. Zatímco pro řadu zemí je sexual harassment odborným termínem a předmětem zákona, u nás se jen tak nese prostorem: žena se má o sebe sama postarat. Nemáte ten pocit, že raději volíme keříčkovou cestu? Existovat někde ve stínu, s nadšením podporovat růst silných dubů, buků či jehličnanů, s elánem se ohýbat ve větru silných mužských větví. Radostně snášet útrapy a trus. Opravdu? Holky, dámy, paní, slečny, dívky, chceme být jen keříky v českých luzích a hájích?

Fejetony
Tiše a pro sebe Zeleninová polévka s rýžovými nudlemi, řasou a chilli papričkou

Žádné komentáře

Přidat komentář