Umění odpočívat aneb Sbohem Sisyfovi
Asi jste se jistě alespoň jednou setkali se starou řeckou bájí o Sisyfovi, který valí kámen na vršek kopce, a když svou práci dokončí, balvan se skulí dolů a Sisyfos opět začíná od počátku. A jeho práce tak nikdy nekončí – žádná dovolená, žádný odpočinek.
Foto: archivUmění odpočívat aneb Sbohem Sisyfovi
A stejně jako onen bájný Sisyfos mi občas připadají lidé – z nichž mnozí jsou mými pacienty, kteří si – ovšem na rozdíl od Sisyfa, jemuž byl jeho trpký úděl přisouzen olympským božstvem – počínají obdobně: jako by pro ně jejich pracovní den nikdy nekončil, jako by svůj „pracovní úděl“ stále vláčeli s sebou – nahoru, dolů, nahoru, dolů…
Na rozdíl od Sisyfa nejsme – bohužel? bohudík? (myslím si, že spíše to druhé!) bájnými bytostmi, jejichž životní úděl je nekonečný. A tak po takovém dlouhodobém valení toho svého břemene nahoru a dolů – za kratší či delší čas – přijde chvíle, kdy se místo onoho bájného balvanu svalíme sami, více či méně zle pochroumáni…
Sisyfos to měl od bohů za trest. Za co však my sami trestáme nejen sebe, ale především své blízké, vědí však jen bohové…
Dosti podobenství, stejně trochu kulhá…
Spíše žert než pánbůh ví, kde se vzala ta dosti šílená tendence pracovat až do úmoru, bez odpočinku (i pánbůh sedmý den po stvoření světa odpočíval a neděle, jak již slovo samo napovídá, spočívá v tom, že se nedělá!), bez uvolnění, v neustálém napětí až – často – do samého padnutí (případně zhroucení osobních či rodinných vztahů). Vždyť odpočinek, dovolená znamenají nejenom prostor nutný k obnově pracovních sil, ale především i prostor k naplňování a udržování našich sociálních i citových vazeb.
Vrací-li se muž – či žena, abychom zachovali rovnoprávnost obou pohlaví – denně domů pozdě večer a včetně sobot i nedělí vzápětí usedá k počítači, aby mohl pokračovat v přerušené profesní „komunikaci“ a svému partnerovi, dětem či přátelům není ochoten (ano, jistěže zde jde především o projev osobní vůle a chtění, jen výjimečně o situaci okolnostmi vynucenou!) věnovat ani půlden svého zájmu, bude jen otázkou času, kdy jeho osobní svět ztroskotá. A poté často následují i pády profesní.
A přitom „lenošit“ (= odpočívat) je tak sladké a příjemné. A pozor: pro život nezbytné! A vůbec už nezáleží na tom, jaký způsob relaxací si vybereme – jistěže každý dle své povahy si vybírá trochu jinak. Odpočívat a relaxovat se dá nejenom lenošením u vody či s knížkou v ruce, ale i v křesle při poslechu Bacha či Vlacha, ale stejně tak i jízdou na kole spolu s blízkými, sbíráním hub či prohlížením hradů a zámků (nechceme-li jich stihnout přinejmenším deset za den!). Žádná rada jak nejlépe a nejefektivněji odpočívat a relaxovat neexistuje. I když – budete-li trávit své odpočinkové volno ve společnosti někoho, kdo je vám příjemný, blízký, koho máte rádi, bude vaše „dobíjení baterek“ rozhodně mnohem intenzivnější a účinnější.
