Ředkvička
Ředkvička, která se vyvinula z ředkve, patří mezi nejznámější a určitě nejoblíbenější kořenovou zeleninu. Je to dáno i tím, že je to nejranější zelenina na trhu a že je postupně k dostání až do podzimu. K mání je samozřejmě i v zimním období, ale to už je pěstována ve skleníkových podmínkách, a tak by se mohlo polemizovat o její vitaminové hodnotě.

Foto: archiv
Ředkvička pochází z Asie; jako kulturní rostlina se však hojně vyskytovala i ve Středomoří. Vedle česneku a cibule ji dobře znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevila poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století. Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné. Velmi brzy po výsevu klíčí a během 14 dnů se mohou začít sklízet. Půda musí být pochopitelně dobře propracovaná, s dostatečnou zásobou živin. Zkušenější zahrádkáři vědí, že ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět.
Existuje celá řada odrůd, z nichž některé se dobře hodí pro rychlení, jiné pro výsev na záhon. Barva bulviček je zpravidla červená. Může být však i bílá, žlutá, fialová, a dokonce i zelená. Existují také ředkvičky dvoubarevné. Tvar bulviček je většinou kulatý, také oválný nebo úplně protáhlý.
Jako každá jiná zelenina i ředkvička obsahuje mnoho cenných látek – bílkovin, lipidů, také sacharidy a pochopitelně vlákninu. Z minerálních látek je to zejména vápník, fosfor, železo, síra, draslík aj. Bohatá je také na vitamin C, kyselinu listovou a obsahuje nezanedbatelné množství vitaminu B. V těle člověka působí antibakteriálně, zároveň ničí plísně ve střevech, sliznici a žaludku, usnadňuje odkašlávání (díky obsahu hořčičných olejů). Mezi její další pozitivní účinky patří snižování cholesterolu, odstranění zácpy a plynatosti. Ten, kdo chce snížit svou tělesnou hmotnost, může bez obav zařadit ředkvičku do svého jídelníčku.

Foto: archiv
Ředkvičky se dají jíst syrové, loupané, neloupané, mohou se trošku posolit, čímž se uvolní jejich palčivá chuť, která je způsobena hořčičným olejem. Není třeba zdůrazňovat, že nejlepší ředkvička je čerstvá, tj. právě utržená. Její nevýhodou je, že se nedá dlouho skladovat, rychle totiž vadne. Ředkvičky lze použít do mnoha salátů, pomazánek, polévek nebo jako přílohu k masu atd. Zelené lístky chutnají taky dobře, ze starších listů lze připravit špenát. Poněkud nezvyklý způsob zpracování ředkviček je zavařování v klasickém nálevu. Delikatesní je salát z plátků ředkviček a mandarinek (pomerančů). Stačí promíchat, osolit, zakápnout citronovou šťávou a posypat nasekanou natí fenyklu. Nejsem si ale jistá, že úplně všem bude tato kombinace chutnat. Spíš něco obyčejnějšího, tady se určitě „trefím“ do chuti těm, kteří mají rádi houbovou smaženici. Na omastku se podusí plátky ředkviček, přidají se rozkvedlaná vajíčka, opepří a osolí. Začíná ale houbová sezóna, tak tu ředkvičkovou míchanici nechte až na přicházející podzimní čas.
Sluneční Úvodník
Letošní nadprůměrně teplý rok nás poučil o lecčems. Jak prostší život vedou národy, které nemusejí topit! Jak obtížné je přivykat na prudké změny teploty v řádu hodin (jeden den 15 stupňů, druhý den 35)! Jak špatně je stravitelná středoevropská kuchyně v subtropickém klimatu. Jak plné máme šatníky! Letos jsem také poprvé zjistila, že existuje rozdíl mezi meteorology a klimatology – až doposud jsem je považovala za jednu partu. Poučila jsem se a poučím i Vás. Cituji: meteorologie je věda o počasí, která se zabývá předpověďmi maximálně na týdny dopředu, klimatologie je věda, která sbírá data naměřená za posledních x let a hodnotí, jak se mění dlouhodobý stav počasí neboli klima. A právě klimatologové zjistili, že průměrná globální teplota vzduchu se opravdu zvýšila. Přináší to s sebou řadu překvapení: stěhují se k nám nové živočišné druhy, které se donedávna vyskytovaly podstatně jižněji – jedovatí pavouci, tropičtí komáři a šakal zlatý, například.
Kdo za to může? Ne matička příroda, ale MY. Svým necitlivým (ekonomickým?) chováním likvidujeme přirozené prostředí řady druhů zvířat, sviníme nebe, hmotnost našich odpadků je málem větší než hmotnost našich zdrojů…
Náš život je krátký, ale životní styl pod heslem „po nás potopa“ nemá logiku, pokud máme rádi své děti, které budou plodit naše vnuky, kteří budou plodit naše pravnuky, kteří budou plodit…
Že se toho nedožijeme? To je hloupá úvaha člověka nesoudného.
Když jsem listovala v encyklopediích a hledala výše zmíněný rozdíl mezi meteorology a klimatology, našla jsem si i výklad slova soudný. Soudný – schopný správného úsudku, zdravě usuzující, rozvážný, soudný člověk – přemýšlivý pozorovatel. Kladu důraz na slovo pozorovatel, neboť soudím, že takový člověk si uvědomuje svou nicotnost tváří v tvář času, přírodě, kosmu a neplete se jim do řemesla, nechce rozorávat meze, nechce roubovat hrušky na jabka, nechce otočit směr proudu řek, nechce dobýt kosmos za cenu, že rozbije Zem.
Soudný je také ten, kdo bere fakta o globálním oteplování naprosto vážně a neoznačuje je za „strašení“. Že takové znáte? Že proti nim chcete bojovat?
Nedělejte to. Oni za takovou námahu nestojí. Ponechme jejich osud Slunci, které jejich mámení rozpustí v páru jako kapičku vody na rozlehlém balvanu.
Blíží se podzim a já vím, jak ho prožiji. Nebudu se bát deště ani větru, protože jim neporučím. Budu pozorovat, jak padá listí.
Opatrujte se!
Sluneční Úvodník
Tak, a léto je s prominutím v čudu. A jaké vlastně bylo? Dny neuvěřitelných veder, které byly v rozpálené Praze naprosto nesnesitelné pro ty, kteří neměli možnost úniku někam k vodě. A také dny na léto velmi chladné a deštivé. Samozřejmě ani nemusím psát, na které dny jsem si díky zákonu schválnosti vybrala volno. Místo na koupaliště jsme šli s kamarádem do kina: „Asi by to nemělo cenu, když je dvanáct stupňů, co?“ Na jednom grilování u bazénu nám všem hostitelka musela půjčit deky a teplé ponožky se slovy: „To je taková škoda, my jsme teď grilovali pořád a zrovna dneska, když jste tady, tak prší.“ Z naprostého zoufalství, že jsem letos ještě ani jednou neoblékla plavky, jsem dokonce dvakrát vyrazila do solária (jako redaktorka kosmetiky, která čtenářky neustále varuje před jeho škodlivými účinky a vznikem pigmentových skvrn, si sypu popel na hlavu). A jelikož jsem letos neměla možnost plánovat dovolenou někde u moře, vyrazila jsem alespoň s kamarádkami na čtyři dny do Londýna. Podle slibné předpovědi jsem si zabalila do kufru krátké šaty a otevřené sandálky. Samozřejmě pršelo. Asi si řeknete, co jiného lze taky v Londýně čekat, že? Ale při mnoha předchozích návštěvách jsem tam déšť nikdy nezažila, a když jsem bydlela ve Skotsku, občas jsem se dokonce jela do Londýna ohřát na sluníčko. Recepční hotelu nás vítala slovy: „Vy jste nám přivezly déšť, tady teď bylo několik dnů tak hezky…“. Místo plánovaného pikniku v Hyde parku jsme zamířily jako první nakoupit svetry, deštníky a teplé boty. Další deštivé odpoledne jsem strávila v obchodním domě Harrods, kde zrovna otevírali Vánoční halu – inu v srpnu už je zřejmě nejvyšší čas – a za poslechu koled si nakoupila ozdoby na stromeček. Zkrátka klasická letní dovolená. V den odletu jsme na letišti ještě stihly zhlédnout předpověď počasí, ve které hlasatelka šťastně zvěstovala, že tímto dnem končí deštivé dny a nastávají vysoké teploty. Do Prahy jsme přiletěly za silného větru a po bouřce. Přítel kamarádky, který nás vyzvedával, nás hned informoval: „Tady teď bylo ty čtyři dny tak hezky… No nic, teď už prej zas bude jenom pršet.“
PS: Určitě nejsem jediná, komu se letos léto nevyvedlo podle jeho představ. Nenadálé teplotní změny by však měly být tím posledním důkazem, že se s naší planetou něco děje i pro ty, kteří se dosud přikláněli k teoriím, že globální oteplování není hrozbou (ony ty ledovce jsou pořád stejně velké, jen se víc schovávají pod vodu, že, pane prezidente?), je nejvyšší čas se zamyslet. Každý z nás může malou změnou přispět ať už ke zlepšení nebo zhoršení problému. Je třeba se nejen chovat ekologičtěji jako jedinci, ale také tlačit na naši vládu, že ekologie by měla být jednou z priorit našeho státu. Snad se potom nebude moci stát, že se všichni dozvíme z novin, že prezident České republiky se stal tváří celosvětové mediální kampaně bojující proti všem, kteří varují před hrozbou klimatických změn, a díky svému postu tak neprezentuje svůj osobní názor, ale postoj celé naší země.
Modlitba krásné
Krásná paní je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici • Krásná paní je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných milencích • Krásná paní je žena, která vyléčí svého muže ze smutku láskou • Krásná paní je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná paní má pět psů, když najde šestého, kterého nikdo nechce • Pak má Krásná paní šest psů • Krásná paní je učitelka, která učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná paní ví, že slovo dělá muže, a proto se politikům vyhýbá jak čert kříži • Protože Krásná paní ví, že jedna pravda nezvítězí, když jedna pravda není • Krásná paní má ráda krásné věci, ale nesměje se sousedovic trpaslíkům • Krásná paní má všech pět pohromadě • Umí se smát • Umí plakat • Nepohrdá slabšími • Lituje silnější • Nepoutá k sobě své děti jako rukojmí • Umí pohrdat s noblesou • Umí odpouštět bez gest • Krásná paní ví, co chce, a když to neví, tak to ví • Krásná paní nežárlí na Krásnou slečnu • Krásná paní nežárlí na krásnou slečnu, byť by to byla i její dcera • Krásná paní nežárlí na krásné slečny, protože ví, jak obtížné je být mladým • Krásná paní umí mlčet, když nemá co říct • Krásná paní zná své kořeny i jejich cenu • Krásná paní je hvězda na obloze • Krásná paní je časopis, který jste právě otevřeli.