Zdravé velikonoce
Zima je za námi, sluníčko začíná víc svítit a dny už jsou docela dlouhé. Příroda vstává ze zimního spánku a my s ní. Protáhněme se a jásejme, čeká nás velkolepé jarní vzkříšení!
Foto: archivZdravé velikonoce
Co nejrychleji ze sebe smyjme zimní nánosy a újmy, ať nám nic nepřekáží v rozletu. Předvelikonoční doba postní nás k tomu přímo vybízí. Využijme přírodní a přirozené počišťovací kúry, odhodlejme se konečně k ozdravujícím půstům, pokusme se vůbec nejíst zejména 22., 26. nebo 29. března (jak nám radí Lunární kalendář) a až do Velikonoc zapomeňme, že existuje maso – tahle tradice by skutečně zasloužila oprášit a oživit, moc by nám to prospělo. Je vyzkoušená staletími a má svůj hluboký smysl. Jarní únavy pak nemají šanci.
Měli bychom využít do maxima to, co nám právě se probouzející příroda nabízí. Rostou mladé výhonky kopřiv, ty jsou v tuhle dobu nejlepší a jako přísada do velikonoční nádivky jsou nepostradatelné. Sbíráme i potočnici a popenec, lístky pampelišky a jitrocele. Přidáváme je do jarních salátů a do polévek nebo si z nich vaříme čisticí a energizující čaje. Za oknem si pěstujeme pažitku, petrželku a zelenou cibulku, výborný je i salát polníček. V čisté přírodě můžeme sbírat pupeny hlohu (Angličané jimi nahrazují drahé kapary), jedlého kaštanu, borovice, maliníku a ostružiníku, na zahradě zase pupeny černého rybízu nebo měsíčku či výhonky ředkvičky, řeřichy, slunečnice a hořčice. V pupenech a zárodečných tkáních rostlin se totiž nacházejí neobyčejně účinné látky: hormony, enzymy, stopové prvky. Pupeny topolu dokonce likvidují i následky borreliózy a mononukleózy. Jíst můžeme i květy fialky, sedmikrásky, podbělu a petrklíče – jídla či nápoje jimi ozdobené budou mít nenapodobitelnou jarní atmosféru. Uvedete tím v úžas všechny zúčastněné. Letošní Škaredá středa, Zelený čtvrtek a Velký pátek jsou ve znamení Vah, vzduchu a květů a v tu dobu nám květy nejvíce prospívají i na talíři, tak si to vychutnejme.
Báječná je také březová voda. Kromě toho, že prospívá vlasům, je lahodná i na pití, navíc je to energetická bomba a velice cenná „živá voda“. Získáme ji naříznutím nakloněného kmenu břízy (jen na vlastním pozemku!) asi tak do jedné čtvrtiny, ne víc, abychom stromu neublížili. Důležité přitom je, abychom přesně vystihli dobu, kdy se začíná nalévat míza. Měli bychom se přitom opět řídit Lunárním kalendářem. Nejvýhodnější jsou tentokrát vodní dny v ubývajícím měsíci: 18., 19. a 20. března nebo 27. a 28. března, pokud jsou slunečné a teplé. V chladnějších oblastech míza začne proudit samozřejmě později. Ideální by bylo, kdybychom porazili na své zahradě mladou plevelnou břízku rostoucí na nevhodném místě, v pařízku pak udělali rýhu a pod ni šikovně nastavili misku. Povede-li se nám to a vystihnemeli i správný čas, březová voda bude vytékat překvapivě rychle. Pijme ji pak bez prodlení a uvědomme si její zázračnou blahodárnost a pročišťující účinek.
A na co určitě nezapomeneme, je jarní oseníčko. Je nejenom vzhledově atraktivní a na velikonočním stole ve spojení s kraslicemi velice dekorativní, dá se dokonce i rozmixovat na vitalizující zelený nápoj plný energie jara. V Country life nebo jiné prodejně zdravé výživy koupíme celá zrna pšenice, žita nebo ječmene a necháme je naklíčit podobným způsobem jako hrášek na pučálku (viz níže), jen s tím malým rozdílem, že necháme klíčky růst daleko déle, i čtrnáct dní – prostě tak dlouho, až vyrostou křehká zelená stébla. Výhonky ječmene mají vliv na celou škálu nemocí a podporují optimální fungování těla.
DOBA POSTNÍ
První neděli postní se dříve říkalo buď „černá“ (podle postních černých šátků žen), nebo „neděle Pučálka“ – protože se tento den jedla pučálka z naklíčeného hrachu, buď naslano se špekem, nebo nasladko s medem a skořicí. Letos byla Černá neděle již 5. března, ale nic nám nebrání v tom, abychom si udělali pučálku i později. O její přípravě jsme již psali. Je to jednoduché: neloupaný zelený hrách, který dostaneme snad v každé samoobsluze, namočíme na den dva a každý den vyměňujeme vodu. Máme-li speciální drenážní misky určené na klíčení zrn a semen, je vyhráno, prostě tam nabobtnalý hrách nasypeme, přikryjeme průsvitným víčkem a dáme na okno místnosti s normální pokojovou teplotou. Použít můžeme také keramickou, porcelánovou nebo skleněnou misku s víčkem, na jejímž dně může být navlhčená vata. Každý den hrášek proplachujeme. Přibližně za tři dny by se měly začít ukazovat malé bílé klíčky – a to už je ono. Nespotřebujeme-li všechen hrách hned, klidně ho nechme dál růst a nezapomeňme ho denně proplachovat. Ale pozor: signálem k okamžitému nemilosrdnému vyhození je sebemenší náznak plísně.
Kvalitní naklíčený hrášek můžeme jíst syrový, přidáváme ho do salátů či jím zdobíme různá jídla. Staročeská pučálka se dělala z naklíčeného hrášku, který se osmažil v troubě či na pánvi. Na Květnou neděli, která je letos 9. dubna, se světily kočičky. Na Šumavě byl dříve rozšířen takový zvyk, že každý musel spolknout aspoň tři právě utržené kočičky, aby byl chráněn proti nemocem z nachlazení. My můžeme kočičkami ozdobit velikonoční krmě – a připravme se na dlouhé vysvětlování. Málokdo totiž tuší, že jsou kočičky jedlé, a nejen to, že jsou dokonce i zdraví prospěšné!
ČAS VELIKONOČNÍ
Velikonoce začínají Škaredou středou. Vejce snesená tento den měla zvláštní čarovnou sílu, umocněnou ještě posvěcením v kostele na Boží hod velikonoční. Pokud chováte na dvorku slepičky, vyzkoušejte to – a vyprávějte o tom nám z měst, kterým se o tom může jen zdát.
Na Zelený čtvrtek se podle starých zvyků má jíst zelená strava, aby byl člověk celý rok veselý, zdravý a pilný. Připravoval se mladý špenát, různé druhy zelí, někde i špenát z mladých výhonků kopřiv. Dnes už víme, že podle nových poznatků by se neměl špenát ani kopřivy vařit: obsahují totiž kyselinu šťavelovou, která se tepelnou úpravou mění na šťavelany. Ty se pak coby malé krystalky usazují v kloubech a páchají tam neplechu v podobě obrušování chrupavek. Předejít se tomu dá snadno, uvaříme si předem celozrnný bešamel a do hotového (vařícího a dochuceného česnekem) jen přidáme spařené a nadrobno nasekané nebo rozemleté kopřivy či špenát. Nebo obojí najednou.
Na Velký pátek se držel velký půst. Nesnídalo se ani nesvačilo. Ráno bylo třeba omýt se sněhem nebo pramenitou vodou přímo ze studánky nebo potoka, aby byli všichni chráněni před nemocemi. K obědu byly tradičně nějaké knedlíky, ať už se zelím nebo s houbovou či jinou omáčkou. My si můžeme udělat tmavé knedlíky (ty jsou vlastně původní staročeské, dělaly se dříve než knedlíky z bílé mouky) a na omáčku použijeme sušené houby nebo super zdravou hlívu ústřičnou. Máme-li domácí zelí, které je plné drahocenných fermentů, měli bychom si uvědomit, že při teplotě vyšší než 70 °C živé fermenty hynou. Tak raději zelí nevařme, jen ho prohřejme.
Na Šumavě začínal Boží hod velikonoční snídaní s kávou a pečivem – my si třeba uvaříme kávu čekankovou, špaldovou nebo sójovou a pojídat k ní budeme doma upečenou celozrnnou lahůdku: mazanec, velikonoční věnec se zapečenými vejci, boží milosti nebo jidáše. K obědu pak tradičně byla „hlavička“, velikonoční nádivka s jehněčí nebo kůzlečí pečínkou. Věřilo se, že vzpomínka na jídlo, které se na Boží hod velikonoční jedlo, pomáhá nalézt správnou cestu všem zbloudilým. Třeba je to pravda. Tak ať je to jídlo báječné a krásné, prostě nezapomenutelné. Abyste už nikdy nezbloudili. Vaše Natálie Kšajtová-Faitlová
