Velikonoce našich předků
Jaro je tady! Konečně! První jarní den, slunce vstupuje do Berana a den je stejně dlouhý jako noc, čemuž říkáme rovnodennost.
Je to nejharmoničtější období roku, i když nám to po dlouhé zimě ani moc nepřipadá, spíš naopak. Ale je to tak. Negativa jin jsou 21. března hodinu po půlnoci, kdy začíná astronomické jaro, stejně velká jako pozitiva jang, a kdyby se nám je podařilo dát na pomyslnou váhu, její jazýčky by byly přesně proti sobě a misky by byly stejně vysoko. Tento vzácný okamžik je ovšem velice pomíjivý a trvá zlomek sekundy. Vzápětí už jsou pozitiva větší a větší, zatímco negativa menší a ještě menší. A tak se máme na co těšit. Čeká nás doba čím dál větších plusů, nádherné období vlévání nových sil všude, kam se podíváme, nás nevyjímaje. Obroda, znovuzrození, vzkříšení ze zimního spánku.
Doba postní
Nejdřív se ale musíme zbavit zimních nánosů. Tradice našich předků na to měla výborný recept: od Popeleční středy až do Božího hodu velikonočního se držel „půst od masa a újmy v jídle". Nepil se ani alkohol v žádné podobě. Podrobněji jsme to popsali v minulém čísle: každá postní neděle měla svá obřadní vegetariánská jídla, podle kterých většinou dostala název, např. Černá, Pučálná, Pražná. Do Velikonoc teď už zbývají jen dvě neděle: 25. března je to Smrtná neděle, kdy se vynášela smrtka jako symbol rozloučení se strastiplným zimním obdobím a jedlo se speciální pečivo z nekynutého těsta, zvané mrváně, přesňáky či postružeň. Poslední postní neděle, Květná, která je letos 1. dubna, už bývala zcela ve znamení kvetoucího jara a návratu plodivých sil. Sotva roztál sníh, hospodyně nedočkavě vyrážely na průzkum všeho jedlého, co se v širém okolí vyskytlo. Mladé výhonky kopřiv, sedmikrásek, jetelíčku či pampelišky před nimi neměly šanci, stejně jako svěže zelené lístky řeřišnice, popence a potočnice, rostoucí na březích potůčků a u pramenů vod. Z toho všeho se dělal špenát nebo jarní salát; taky se ten „plevel" přidával do polévky. O Božím hodu velikonočním se tyto bylinky v hojné míře dávaly do velikonoční nádivky. Po dlouhé zimě, kdy byli všichni odkázáni jen na dlouhodobě skladované nebo sušené produkty, to byla velice vítaná změna, vitaminová a energetická bomba. Dopřejme si ji také. Po Květné neděli následuje Modré pondělí s prvním jarním úplňkem, Šedivé úterý a Škaredá středa, na které se nevážou žádné výraznější rituály - a nastává Zelený čtvrtek a Velký pátek, který to v hojné míře vynahradí.
Zelený čtvrtek
Ten den se peklo pečivo zvané jidáše ve tvaru spirály, které se po upečení mazalo medem a obřadně se jídávalo před východem slunce. Pekly se také zvířecí figurky ze stejného těsta jako jidáše (recept na ně jsme uveřejnili před rokem v článku Zdravé Velikonoce). Hlavně se ale jedlo vše, co je zelené. Kromě již zmíněných čerstvě natrhaných bylinek býval na stole špenát, kapusta, nejčastěji to ale bylo zelí, od podzimu kysající v bečce ve sklepě (vitaminová a fermentová záchrana, bez které by naši pradědové těžko zimu zvládli). My k tomu ještě můžeme přidat rozmixované jarní oseníčko, které jsme si na okně vypěstovali z naklíčené pšenice nebo žita. Je to životodárná zelená potrava, ve které je nenahraditelná kyselina listová čili folátová, označovaná také jako vitamin B9. Naši předci intuitivně vycítili její důležitost a dnešní vědci po dlouholetých náročných výzkumech přišli na totéž, jen tomu dali vědečtější formu a terminologii.
Velikonoce našich předků
Foto: archiv
Velký pátek a půst
Nejmagičtějším dnem, kdy se otvírala země plná pokladů, a na chvíli se dokonce otevřela i hora Blaník se svými spícími rytíři, byl Velký pátek. Nesmělo se hýbat zemí, tudíž byl zákaz práce na poli i na zahradě. V některých oblastech se držela hladovka, nejedlo se vůbec nic, jen se pila pramenitá voda. Záleželo to na krajových zvyklostech, ty se od sebe v mnoha rituálech a povinných zvycích velice lišily. Všude ale Velkým pátkem vrcholil předvelikonoční půst, který se držel od Škaredé středy a končíval o půlnoci Bílé soboty.
Půst tradičně dodržovaly snad všechny kultury a náboženství, co svět světem stojí. Působí totiž blahodárně nejen na fyzickou kondici, ale i na psychickou pohodu člověka. Většina znalců přírodní léčby uznává, že by lidé měli držet půst v pravidelných intervalech, nejlépe podle fází Měsíce. Je to nejlepší prevence pro zdravé a pomáhá i nemocným. Půst nebo hladovění zpomalují stárnutí, zlepšují imunitu a látkovou výměnu. Především se ale dělal z duchovních pohnutek, díky očistě těla se totiž člověk dokáže lépe koncentrovat na svou duši a ducha a může tím objevit či navázat větší kontakt s Absolutnem. Při hladovění delším než dva dny bychom se měli poradit se svým lékařem. Všeobecně se nedoporučuje hladovět těhotným ženám a kojícím matkám, dětem ve vývinu, nemocným rakovinou, tuberkulózou, cirhózou jater, žaludečními nebo dvanácterníkovými vředy, psychózou a depresemi. Pochopitelně je hladovění nevhodné i pro anorektičky, ty ale drží půst či ještě častěji hladovku stále.
Bílá sobota
Nosila se bílá barva, barva světla, ta byla nejvhodnější po celé Velikonoce. Ten den se ale především vše chystalo na nadcházející neděli, Boží hod velikonoční. Uklízelo se a bílilo, připravovaly se obřadní a sváteční pokrmy, pekly se velikonoční beránci a mazance krásně žluťoučké se spoustou vajíček a šafránu vytrhaného z právě kvetoucích krokusů, pletly se vrbové pomlázky a zdobila se vajíčka, v každé oblasti jiná. Používala se přírodní barviva: červenou barvu vajíčkům dodala bylina mořena barvířská, kdysi pěstovaná na zahrádkách, nebo taky slupky červené cibule či šťáva z červené řepy. Do fialova vejce obarvily sušené borůvky předem namočené a pak uvařené. Sytě žlutou vajíčkům dodal šafrán, bledou žluť zase oves. Zelená barva vznikla uvařením ve špenátu, kopřivách nebo petrželové nati a hnědá vznikla vařením ve směsi žita, dubové kůry, sena a praženého kořene čekanky. Černou barvu získala vajíčka uvařená v láku z kyselého zelí, do kterého se naházely rezavé hřebíky. Někde se použily i saze. Všechny barvy získaly na intenzitě delším ponořením v barvicí lázni a na svěžesti ponořením do octového roztoku.
Boží hod velikonoční
A už se hodovalo! Po půstu nejlíp chutná! Jídlo se nejdříve nechalo posvětit v kostele, na Chodsku se přímo v kostele ve stoje zbožně jedlo. Obřadní jídlo toho dne byl samozřejmě pečený beránek nebo kůzlátko s nádivkou plnou čerstvě natrhaných bylinek a vajíček, někde zvanou „hlavička". Stůl se prohýbal pod spoustou dalších jídel; nesměly chybět obarvené, krásně zdobené kraslice, mazance a piškotový beránek, věnce a pletence se zapečenými na červeno obarvenými vajíčky, boží milosti smažené na másle nebo sádle, červené víno. Každý, kdo vstoupil do domu, musel okusit posvěcených lahůdek. Od všeho kousíček dostaly i stromy v sadu, pole a studna i domácí zvířena.
Pondělí velikonoční
Dívky se s kvičením schovávaly, ale neschovaly před pomlázkou, někde mládence polily vodou a všude jim za ten výprask, který do nich vlil novou sílu jara, dávaly výslužku v podobě kraslic i jiných dobrot. Bylo zvykem vydat se do přírody a tam se na nejkrásnějších místech s výhledem do širého kraje dojídaly mazance a kraslice. Chlapci a dívky se věnovali rituálním hrám, přivolávali skřivánka a kouleli vajíčka z kopce - a radovali se ze života, který je v tuto nádhernou velikonoční dobu snad ještě krásnější než jindy.
