Kiwi
Kiwi náleží mezi drobné ovoce, které se v našich zahrádkách nepěstuje úplně běžně. Pro svůj poměrně vysoký obsah vitaminu C si však získává stále větší oblibu. Tento keř, jehož botanický název je aktinidie ovocná, pochází z Číny, v angličtině se mu proto původně říkalo čínský angrešt. Může dosahovat výšky až osm metrů. Kiwi se postupně rozšířilo do celého světa. Vyšlechtěné velkolepé odrůdy mají svůj původ na Novém Zélandu a odtud také pochází obchodní název kiwi. Poněkud exoticky znějící název je původně jméno nelétavého ptáka kiwi, který je národním symbolem Nového Zélandu.
Foto: archivKiwi
Konzumují se srstnaté vejčité plody světlezelené barvy, trochu větší než plody angreštu. Obsahují nejen velké množství vitaminu C, ale také velké množství hořčíku, jenž jak známo přispívá ke zdravé funkci srdce. Jediný plod kiwi dodá lidskému tělu více „céčka“, než kolik je běžná denní dávka pro dospělého člověka. Kiwi je také značným zdrojem draslíku. Ten jednak souvisí s dobrým krevním tlakem a jednak pomáhá vyrovnávat vysoký obsah sodíku v běžné evropské stravě. Plody jsou rovněž bohaté na rozpustnou vlákninu, jež se při trávení tuků váže na cholesterol, který je vyloučen z těla jako odpad.
Kiwi je běžně k dostání celý rok, cenově je velmi dostupné, a nic tedy nebrání tomu, abychom ho konzumovali každý den – zejména v jarních měsících. Je dobrou prevencí proti infekcím, posiluje imunitní systém a urychluje látkovou výměnu. Kiwi rovněž podporuje růst kostí, zpevňuje cévy a podporuje tvorbu hormonů. V mnoha případech pomáhá zlepšit vidění. Chuť kiwi je u zralých plodů sladká, u méně zralých plodů trochu nakyslá. Nejlepší je kiwi konzumovat samozřejmě čerstvé. Lze ho také zpracovávat na marmelády, kompoty atd. Velmi hezky vypadají kolečka kiwi na dortech a dalších dezertech. Výborně chutná jako součást ovocných salátů, jogurtů, šlehaných tvarohů atd. Jíst kiwi v období chřipek a různých onemocnění z nachlazení je určitě dobré, nicméně účinné je pojídat ho jako prevenci, tj. právě v období jarních měsíců. Takže buďte zdraví a alespoň jedno kiwi denně!
Sluneční Úvodník
Antoine de Saint-Exupéry vložil do úst lišce z Malého prince větu: „…správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
Ale co je to? To srdce.
V pradávných časech bylo považováno za sídlo lidské duše. Staří Egypťané věřili, že srdce představuje ústřední tělesný orgán, že je to dokonce jediný orgán v lidském těle, který žije vlastním životem, neboť „mluví“ pulzem cév v každé končetině. Měli ke všemu za to, že srdce je – jaksi navíc – i sídlem rozumu, myšlení a svědomí. Poznat srdce znamenalo totéž jako uhodnout myšlenky. Egypťané se zkrátka neřídili svědomím, ale hlasem svého srdce. V jedné staroegyptské knize moudrosti se praví: „Řiď se hlasem svého srdce, dokud žiješ, a nečiň více, než ti říká.“ Srdce, svědek morálního pozemského života před bohy podsvětí, bylo proto pochováno ve zvláštní nádobě.
Aztékové zacházeli se srdcem brutálněji. Bylo hlavní součástí jejich kultu lidských obětí: „obětní beránek“ byl zakloněn dozadu nad obětní kámen, pod dolním okrajem žeber mu provedli hluboký řez, pulzující srdce vytrhli z umírajícího těla a obětovali ho bohu Slunce.
Pro Aristotela bylo srdce základním orgánem lidského těla a také sídlem duše. Jeho představě, že krev z teplého, horoucího srdce je nutno ochlazovat studeným mozkomíšním mokem, se dnes můžeme smát, i když v symbolické rovině vyjadřuje hlubokou pravdu. Někdy člověk potřebuje zchlazovat horoucí vášeň srdce chladnou racionalitou mozku.
Stará čínská medicína popisuje srdce takto: ono (to srdce) je představeným všech úředníků, uplatňuje svou moudrost a poznání. Je považováno za sídlo ducha šen – tj. psychiky, vědomí, intelektu. Spojení srdce a mozku vyplývá z toho, že srdce je sídlem ducha šen a mozek sídlem prvopočátečního ducha, jenž je jeho kosmickým původcem. Spojení energií čchi těchto dvou orgánů je součástí procesu tvorby myšlení. Staří Číňané se domnívali, že při myšlení čchi srdce proniká nahoru k fontanele. Když je čchi v plnosti, myšlenky se tvoří snadno. Přílišné myšlení ovšem může způsobit, že oheň srdce ozařuje mozek, což přináší závratě, rozmazané vidění, hučení v uších…
Dost! Připadám si jako paní učitelka, která čte dětem z moudrých knih.
Já osobně jdu na to po selsku. Pro mě je srdce užitečný sval a – a to především – symbol lásky.
Usmívejte se, buďte na sebe hodní, odpouštějte si velké i malicherné viny, obejměte svět, dívejte se alespoň chvilenku na ty, co vás míjejí, ne strohým odhadem mozku, ale neviditelným odhadem srdce.
Proč? Protože přichází máj, lásky čas, a já – nevím jak vy, mluvím jen za sebe – už mám těch racionálních, propočítaných kalkulací plné zuby!
Opatrujte se!
Sluneční Úvodník
Je to přesně jeden rok, co se v našem časopise poprvé objevila příloha Krásná slečna. Když jsem si nedávno znovu pročítala Vaše dopisy a přemýšlela, jakým směrem se vydat v příštím ročníku (za všechny reakce moc děkuji!), potěšilo mě, kolika z Vás udělala Slečna radost. Některé z Vás mě žádaly o rozhovor s tou či onou slečnou nebo například
o větší rubriku týkající se módy. Nutno ovšem říct, že se vyskytlo i pár negativních reakcí. K mému údivu se všechny týkaly stejné věci: vadily Vám články o týrání zvířat, přesněji řečeno fotografie, které články doprovázely. Jedna paní mi dokonce v dopise napsala, že jsem lehkomyslná a bezohledná vůči čtenářům, kteří procházejí těžkým životním obdobím, jako například ona – právě se rozváděla s manželem – a fotografie býčích zápasů nebo tuleňů zabitých pro kožešinu by mohly být právě oním posledním popostrčením ke skoku z okna… Nejprve mě dost vyděsila představa takové zodpovědnosti, ale pak mi došlo, že každému se zavděčit nelze (a té paní se ještě jednou omlouvám – bohužel taková je realita). Novinkou je strana navíc přidaná k rubrice Co se nosí a pravidelný sloupek Feminismus není sprosté slovo, ze kterého mám obzvlášť radost. V Česku se totiž ještě stále všeobecně věří, že feministky jsou tlusté, ošklivé lesbičky, které nenávidí muže a na svých shromážděních na protest pálí podprsenky, jelikož věří, že je zotročují. Reakce na ženy, které se k feminismu hlásí, se tak většinou dělí buď na soucit („chudinka, žádný chlap jí nechce“), nebo odfrknutí plné pohrdání („zamindrákovaná mužatka“). V neposlední řadě jsme časopis „oblékly do nového kabátu“ a já teď budu netrpělivě čekat, co na něj říkáte. Proto mi prosím pište dál, ať už to, o čem byste si chtěly přečíst, nebo jen jak se vám líbí či nelíbí náš nový vzhled. A všem, kteří nás čtou, slibuji, že aniž by se Slečna vzdala důležitých témat o právech zvířat a ekologie, bude i dost kabelek
a milého čtení!
PS: A protože vždy začínáme od Berana, Krásná paní i slečna Vám děkují za projevenou přízeň a loajalitu v předešlých ročnících. Vynasnažíme se, abychom si Vaši náklonnost udržely
i v budoucnu.
Modlitba krásné
Krásná paní je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici • Krásná paní je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných milencích • Krásná paní je žena, která vyléčí svého muže ze smutku láskou • Krásná paní je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná paní má pět psů, když najde šestého, kterého nikdo nechce • Pak má Krásná paní šest psů • Krásná paní je učitelka, která učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná paní ví, že slovo dělá muže, a proto se politikům vyhýbá jak čert kříži • Protože Krásná paní ví, že jedna pravda nezvítězí, když jedna pravda není • Krásná paní má ráda krásné věci, ale nesměje se sousedovic trpaslíkům • Krásná paní má všech pět pohromadě • Umí se smát • Umí plakat • Nepohrdá slabšími • Lituje silnější • Nepoutá k sobě své děti jako rukojmí • Umí pohrdat s noblesou • Umí odpouštět bez gest • Krásná paní ví, co chce, a když to neví, tak to ví Krásná paní nežárlí na Krásnou slečnu • Krásná paní nežárlí na krásnou slečnu, byť by to byla i její dcera • Krásná paní nežárlí na krásné slečny, protože ví, jak obtížné je být mladým • Krásná paní umí mlčet, když nemá co říct • Krásná paní zná své kořeny i jejich cenu • Krásná paní je hvězda na obloze • Krásná paní je časopis, který jste právě otevřeli.
