Marc Chagall
Marc Chagall (1887–1985) patřil k nejoriginálnějším představitelům moderního malířství 20. století. Narodil se ve Vitebsku v dnešním Bělorusku, kde vyrůstal v ortodoxní židovské rodině, jeho druhým domovem se mu stala Paříž, jež mu poskytla mnohé tvůrčí inspirace.
Foto: archivMarc Chagall
Do Francie se poprvé vydal před první světovou válkou. V kavárnách slavného Montparnassu osobně poznal umělce, jako byl Max Jacob, Guillaume Apollinaire, Chaim Soutine, Robert Delaunay, Fernand Léger a André Lhote. Z návštěvy si odnesl zvláštní výtvarné propojení expresionismu a kubismu, které originálně narouboval na svůj vlastní poetický svět metafor a symbolů. Přivítal ruskou revoluci v roce 1917, i když okamžitě odsuzoval, že v každé vsi se přes noc stavěly pompézní sochy Leninů. On si revoluční umění představoval zcela jinak. Nakonec se pohádal i s jinými představiteli avantgardy. Ve Vitebsku, kde pracoval jako ředitel výtvarné akademie, proti němu uspořádal puč Kazimír Malevič, představitel suprematismu.
Foto: archivMarc Chagall
Chagall byl roztrpčen netolerancí a vývojem ve společnosti. Nakonec se přes Berlín vydal do Paříže. Slavný obchodník s obrazy Ambroise Vollard mu dal dobrou zakázku na grafické ilustrace pro Gogolovy Mrtvé duše a poté i na La Fontainovy Bajky. Vedle toho maloval obrazy, které vypadaly skoro jako pravoslavné ikony či ruské lidové luboky. Jen místo madony se tu vznášeli věční milenci a místo architektury Nebeského Jeruzaléma se v pozadí objevovala silueta rodného Vitebsku a pařížská Eiffelova věž. Živil se i jako scénograf a divadelní výtvarník. Za války jako Žid uprchl před nacisty do Spojených států. Patřil tu k vlivné umělecké emigraci a slavné instituce jako Museum of Modern Art v New Yorku a Art Institute v Chicagu mu uspořádaly velké retrospektivní výstavy. Poté se pro něj otevřely velké možnosti.
Foto: archivMarc Chagall
Po návratu do Francie přijal veřejné zakázky, aby své komorní obrazy převedl do monumentální podoby, jako byly vitraje nebo nástěnné malby. Těmi nejslavnějšími ozdobil v 60. letech Pařížskou operu, ale možná jeho nejkrásnější realizací byly sklomalby pro katedrálu v Remeši, jimiž dokázal konkurovat i těm nejslavnějším gotickým umělcům.
