Sylvia Plath
Sylvia Plath se narodila 27. října roku 1932 v Jamaica Plain blízko severoamerického Bostonu. Matka podporovala její literární ambice a Sylvia si již jako studentka vydobyla různá ocenění.
Foto: Sylvia PlathSylvia Plath
Zároveň byla však ovlivněna atmosférou 50. let – pronásledovala ji představa, že se musí vdát a mít děti, jinak z ní nikdy nebude „úplná žena“. Ustavičně se zmítala v rozporech mezi kariérou a sňatkem, cudností a erotickou zkušeností, které ještě zesilovala náchylnost k depresím (tu ostatně měla po otci, „v rodině“: otec Sylvie zemřel roku 1940, když jí bylo devět let, a stal se pro ni celoživotním symbolem „všemocného“ ochránce i tyrana, zdá se, jako by Sylvia celý život přinášela svým úsilím o veřejné uznání a obdiv oběti na oltář Bohu – svému otci). V srpnu 1953 se ve věku dvaceti let pokusila o sebevraždu (viz její jediný román Pod skleněným zvonem, The Bell Jar). Na univerzitě v britské Cambridgi se poprvé setkala s básníkem Tedem Hughesem (konečně našla muže, který se zdál být z „toho pravého otcovského masa“, jak si zapsala ve svých denících), za kterého se v roce 1956 provdala. Vše vypadalo idylicky: dva začínající básníci, dvě děti, dům na venkově v Devonu… Život v domácnosti ale Plath vnímala spíše jako ubíjející stereotyp až vězení a spory mezi oběma manžely se stupňovaly. V létě roku 1962 Hughes Sylvii opustil kvůli jiné ženě. Spisovatelka se i s dětmi odstěhovala do londýnského bytu, její deprese se prohlubovaly a za jedné z nejchladnějších zim nedávné britské historie tam po několika měsících spáchala sebevraždu.
Kurýři
Na místě listu slovo slimáka?
Moje ne. Kdepak. To mě neláká.
V konzervě kyselina octová?
Tu se mi nechce brát tak doslova.
Prsten, co v slunci zlatě zablýskal?
Lži. Samé lži a navíc žal.
Na listu mráz, ten neposkvrněný
kotel, co věčně bublá, hovoří
jenom sám k sobě na vrcholu každé
z devíti černých Alp.
V zrcadle poprask. S jakou zlobou
tříští i moře to své šedé
– Och lásko, lásko, moje roční dobo.
(přeložil Jan Zábrana)
Ariel
Zatrnout. Strnout ve tmě.
Potom nehmotně modrý
liják vrcholů skal a dálek.
Lvice boží,
jak srůstáme v jedinou bytost,
oporo pat a kolen! – Brázda
se rozpoltí a letí mimo, ta sestra
hnědého oblouku
šíje, kterou nejsem s to chytit,
bulvy negerských očí
vrhají temné
udice s háčky
– žvance nasládlé krve
a stíny.
Něco jiného
mě vleče vzduchem –
stehna a vlasy,
šupiny z mých pat.
Vyloupávám se z šatů
jak bílá Godiva –
zmrtvělé ruce, mrtvá sevření.
A teď
jak jiskřivá moře všumím do pšenic.
Pláč dítěte
se rozplyne ve zdi.
A já
jsem šíp,
jsem rosa a letím se zabít,
zajedno s tím, čím jsem hnána
do rudého
oka, do kráteru rána.
Sluneční Úvodník
Právě držíte v ruce číslo časopisu Krásná, poprvé coby čtvrtletníku. V tomto roce nebudeme čísla věnovat slunečním znamením jako v letech minulých, ale pro změnu ročním obdobím.
Jaro znamená nový začátek, probuzení k životu po dlouhém zimním spánku, novou energii. I náš (Váš) časopis dostal novou tvář, odložil šedý zimní kabát a ku příležitosti jara jsme ho oblékli do nových šatů. Něco ovšem zůstalo při starém, pravidelné rubriky se nezměnily, jen k nim na několika dalších stranách přibylo pár nových.
Většina z nás považuje začátek nového roku za jakýsi přelom, snaží se začít s novým čistým štítem a dává si nejrůznější předsevzetí. Konec ledna nás potom většinou zastihne stejně uspěchané s cigaretou v ruce a koupená permanentka na cvičení leží nedotčená ve stále neuklizeném bytě (nebo jsem to jen já?). Jsem přesvědčená, že jaro je k takovýmto rozhodnutím a změnám daleko vhodnější. Jak sílí sluneční paprsky a obloha začíná ze šedé přecházet znovu v jasnou modrou barvu, máme všichni najednou víc energie a chutě do života. A také víc chutě svým předsevzetím opravdu dostát, na což během pochmurného lednového počasí má málokdo dostatek sil. Poslední dobou se mi zdá, že kolem sebe vidím jen samý shon a stres, všichni bojují s nějakou chorobou nebo mají výčitky, co všechno zanedbávají. Asi nejde jen o dodržení nějakých předsevzetí, která si dáváme, abychom byli ještě výkonnější, lepší, rychlejší… Možná jde spíš o to, naučit se vnímat víc svět kolem sebe, naučit se znovu radovat z věcí, které bereme jako všední a normální. Věcí, jako je dětský úsměv, vůně čerstvě pražené kávy nebo rozkvetlá třešeň.
Stejně jako se dřív házela smrtka do řeky jako symbol odcházející zimy a konec temného období, přála bych Vám, aby se Vám podařilo odhodit všechny své starosti, trápení i křivdy. Nechat je na kost zmrzlé v letošní zimě, která už je nenávratně pryč. Přeji Vám, abyste mohli s potěšením vdechovat teplý, květy provoněný vzduch a do sytosti si užívali jaro. Přeji Vám krásné jarní čtení a pohodu!
PS: A buďte krásné!
Modlitba krásné
Krásná je noc s oblohou posetou hvězdami Krásná je židle, v níž se dobře sedí • Krásná je ryba upravená
na všechny způsoby, nejlépe pak živá • Krásná je móda, která se dá nosit • Krásná je bylina, která
uzdravuje • Krásná je květina, která roste jen pro svoji krásu • Krásná je báseň plná naděje • Krásná
je strom, který se nemusí bát dřevorubce • Krásná je malba, před níž oněmíte • Krásná je fi lm, který vás
přinutí smát se a plakat naráz • Krásná je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici •
Krásná je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných láskách • Krásná je žena, která vyléčí
svého muže ze smutku něhou • Krásná je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná je ta, která umí milovat
své děti jen proto, že jsou • Krásná je učitelka, jež učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná je ta, která
má všech pět pohromadě • Krásná je ta, jež se umí smát • Krásná je ta, která umí plakat • Krásná je
ta, jež nepohrdá slabšími • Krásná je ta, která umí pohrdat s noblesou • Krásná je ta, která umí odpouštět
• Krásná je ta, jež si váží každé vteřiny svého života • Krásná je čistá řeka • Krásná je anděl • Krásná je
perla, zavěšená na vlásku • Krásná je myšlenka na lásku...
