Drsňák Komenský

Jan Amos Komenský – omšelá autorita na našich bankovkách, anebo osobnost hodná obdivu a úcty i v dnešním životě?

Foto: archivJan Ámos Komenský

Z provinčního prostředí – světové myšlenky

Dnešní rétorikou bychom o Komenském mohli směle prohlásit, že byl mimořádně občansky aktivní. Tvořil dobrovolně, z vnitřní potřeby, a nikoli pro nutnost obživy či zisku. Komenský se nevymlouval na „malé poměry“. Nepodlehl nepřízni osudu, která jej pronásledovala. Dobře odhadl hodnotu svých myšlenek a své práce. V podmínkách nesrovnatelně tvrdších, než ve kterých žijeme dnes my, vytvořil báječné dílo z ničeho, vlastní tvrdou prací.

Na druhou stranu musíme vidět i to, že sám, jako osamocený i když mimořádně nadaný jedinec, by nezmohl nic. Kdyby byl o životě Komenského napsán hollywoodský scénář, určitě by v něm nesměla být opomenuta následující klíčová skutečnost: Komenského výjimečnost vynesl na světlo tehdejší církevní systém vzdělávání a síť křesťanské pomoci ho nesla celým tvrdým životem. Bez spojení Komenského a církve by jeho talent zůstal k užitku jen nejbližšímu okolí.

Podobnou paralelu o pomoci talentům jsem nedávno našla v příručce německého autora Edgara K. Geffroye. Autor, úspěšný publicista a odborník, píše: „…jsem skálopevně přesvědčen o tom, že člověk sám o sobě není schopen vypracovat se mezi elitu. Potřebuje mít přímluvce, spojence. A také pomocníky. … Nikdo nevítězí sám.“

Jednota bratrská

K protestantské církvi Jednoty bratrské se v Komenského době hlásilo přes pět procent obyvatelstva Čech a Moravy, ale její podíl zejména na kulturním životě byl mimořádný. Důraz byl kladen na přísný smysl pro mravnost a vzájemnou lidskou solidaritu. K Jednotě bratrské patřil také Petr Vok a původně i Albrecht z Valdštejna.

Bratři měli vybudovanou rozsáhlou síť mezinárodních kontaktů, které využili v době pobělohorského pronásledování.

Drsňák Komenský

Komenského myšlenky, ve své syrové a nezkreslené podobě, pro nás zůstávají uchovány v jeho dopisech a deníkových zápiscích. Zdá se, že k sobě byl nesmírně náročný. Jako by jeho životním krédem byla slova Poutníka z Labyrintu světa a ráje srdce: „K čitedlnosti bíd lidských buď outlý, k snášení vlastních křivd otrlý.“

Překvapivě drsně vyznívá jeho názor na vlastní osud sirotka. Osiřel jako dvanáctiletý chlapec, jako šestadvacetiletý muž si zapíše: „Jisté jest, a zkušením stvrzené, že více a častěji dítkám smrt rodičů k dobrému nežli ke zlému bývá: život naproti tomu ke škodě víc než k užitku.“

V šestnácti letech urazil cestu z Heidelberku do Prahy „zcela sám a pěšky“. Měřeno vzdušnou čarou je to čtyři sta kilometrů! Roku 1622 na něho byl vydán zatykač, od roku 1628 byl exulantem. Dvakrát shořela jeho knihovna i s rozpracovanými díly a zápisky. Komenský byl dvakrát vdovcem a pochoval i své první dvě děti. Přesto se nenechal zlomit tak neuvěřitelnou nepřízní osudu.

První úspěch evropských rozměrů

Jako třiatřicetiletý muž zažívá Komenský první vlastní úspěch evropského významu se svou učebnicí latiny Dvéře jazyků otevřené. Sám o knize napsal: „A poněvadž jsem viděl, že celý jazyk latinský, spolu se souhrnným poznáním všech věcí, dá se uzavřít v malou knížku, učinil jsem pokus o to… Pracoval jsem na tom díle ve volných hodinách a tak jsem skoro tři léta mlčky strávil…“. Učebnice vyšla roku 1631 v polském Lešně, zanedlouho také s německým a polským překladem. „ …přidružily se překlady do všech předních jazyků evropských, úspěch naprosto neočekávaný, na jaký bych nikdy ani ve snu nepomyslil.“

Nezdar týmové práce aneb Byl Komenský spíše teoretikem? Komenského mecenáši byli tak štědří, že mohl shromáždit několik pomocníků pro tvorbu svých textů. Z jeho dopisů lze vyvodit pozoruhodný fakt, že tato týmová práce nebyla úspěšná. „Mnoho spolupracovníků… způsobilo zdržení díla. Napsal jsem kdysi a opakuji, a to vážně: Kdybych byl býval zůstaven sám, dávno bych byl dokončil, co jsem si předsevzal na začátku… ani nepostupujeme proto rychleji, že jsme přibrali více rukou – spíše trčíme, nevzdalujeme-li se dokonce zpět, anebo aspoň se pohybujeme v oklikách a kruzích a tak se zpožďujeme bez konce.“

Svého sedmnáctiletého syna posílá Komenský do vzdálené školy a píše: „…nemohl jsem se dosti uvolnit k jeho vzdělávání, stalo se, že jeho pokroky dosud neodpovídají mým nadějím.“

Učitel národů byl příjemcem hojných sponzorských darů

Komenský vnímal jako svou povinnost postarat se o hojné exulanty – členy Jednoty bratrské, kteří přicházeli na území protestantské Evropy ze zemí, v nichž byli pronásledováni pro své náboženské smýšlení. Byl přímo bravurním pisatelem žádostí o finanční a jiné podpory pro tyto uprchlíky a jeho žádosti bývaly úspěšné.

Ani jeho rozsáhlé dílo by pravděpodobně nevzniklo, kdyby nebylo štědrých sponzorských darů. Komenského výjimečnost zapůsobila na šlechtice i průmyslníky, byl zván na panovnické dvory a žádán o pomoc při modernizaci školství ve Švédsku, Anglii a Uhrách. Jeho mecenášem byl holandský zbrojařský magnát De Geer. Posledních čtrnáct let života prožil v Amsterodamu, částečně na náklady amsterodamských radních. Všichni platili, aby se mohli těšit z Komenského nových myšlenek a knih. O jeho pansofické (vševědné) myšlenky se zajímal i kardinál Richelieu, který chtěl ve Francii s Komenského pomocí zřídit Pansofickou školu.

Komenský forever!

S Janem Amosem Komenským se každý z nás seznámil ve školních lavicích jako s pilným učencem, který svůj čas trávil studiem a psaním knih. Při bližším pohledu však vidíme velmi aktivního muže, který dennodenně jednal s lidmi, věděl hodně o životě a stál nohama pevně na zemi. Svůj mimořádný talent a píli věnoval ostatním – vždy ochoten pomoci jednotlivcům i celému společenství, vždy ochoten posunovat události směrem, který považoval za žádoucí. Zůstává naším vzorem navždy.

Fakta a citace převzaty z knih:

Jan Amos Komenský. Poutník na rozhraní věků – Jan Kumpera, vyd. Amosium Servis a Nakladatelství Svoboda. Ostrava 1992 Jan Amos Komenský. O sobě – Amedeo Molnár, Odeon, 1987 Edgar K. Geffroy: Chci nahoru – Management Press, Praha 2001, přeložil Jiří Pondělíček.