Desatero Panny: Květa Fialová
Léto se už pomalu chýlí ke svému konci, šesté znamení zvěrokruhu nás dovede do poloviny přírodního cyklu, do období sklizně. Ve všech kulturách všech dob byla symbolem tohoto období panna s klasem nebo se snopem obilí, který byl občas nahrazován rohem hojnosti nebo jablkem jako u biblické Evy. Panna je proměnlivé zemské znamení, jehož vládcem je Merkur. Lidé narozeni v těchto dnech se prý vyznačují mnohostranným nadáním. Často vypadají zasněně, ale to jen proto, že jsou plni plánů. Možná je taková i herečka Květa Fialová, která bude tentokrát hodnotit obecnou charakteristiku Panny.
Foto: Jakub LudvíkKvěta Fialová
1. Platí to u vás, když se říká, že Panna miluje pořádek a je v této věci někdy až pedantská? Abych uklízela jako blázen? To ne. To se radši jdu projít nebo si čtu. Stačí mi, abych kolem sebe o nic nezakopávala.
2. Panna má ráda dochvilnost… Ano to mám ráda. Dospěla jsem k názoru, že jediný majetek člověka je čas, jiného nic nemáme. A je strašně špatné, když nás o něj někdo okrade.
3. Když si utvoří návyky, zůstanou jí napořád? Tak to já asi mám. Mám svůj jeden hrnec, v kterém vařím. Nemám ráda novotu, mám ráda tradice.
4. Panna má praktickou povahu a dobrý postřeh a ve skrytu duše je stejně kritická k sobě jako k ostatním… To v podstatě ano. Nemám ráda, když jsou lidé bezohlední. Tak třeba kuřáci. Oni se tváří, že my, nekuřáci, jsme vinni tím, že nejsme tolerantní, a přitom oni nejsou tolerantní. Jsem ráda, že moji kamarádi nekouří. Vždycky ale říkám, že vinna je oběť, tedy já. Když se mi něco stane, tak si pomyslím, že jsem to špatně odhadla. V životě je totiž nejdůležitější informovanost. Proto jsem ráda, že už je mi tolik let, že se v tom trochu vyznám. Člověk je totiž jako polívka, každý je složený z jiných ingrediencí.
5. Ve společnosti se drží spíše stranou. Ale to ne, já mám ráda lidi. Kdykoliv mě někdo o něco požádá, já neumím říci ne. Takže pořád dělám takové ty „dobré vůle“, jdu si povídat s důchodci nebo mezi děti. Když mám čas, tak to jdu vždycky ráda udělat.
6. Láska Pannám nikdy nezamlží oči natolik, aby neviděly chyby a nedostatky svého vztahu či milovaného partnera. Ano, už v mladosti jsem věděla, že je to blb, že to není v pořádku. A je mi to trapné vůči tomu člověku, že už vím, že dělám blbost a ještě v ní pokračuji dál. Pak to řeším. Nesetrvávám a odcházím.
7. Panna má ráda výtvory přírody Mám kolem sebe takových blbostí. Dostávám spoustu věcí, strašně si vážím toho, když mi dá někdo něco s láskou. Neumím nic vyhodit, ke všemu mám vztah, možná v tom hraje roli i ta hospodárnost… Třeba to budu jednou potřebovat a bude se mi to hodit.
8. Neumí odpočívat. No, odpočívat. Já mám hrozně práce. Buď zkouším, nebo hraji. Teď mám pořád práci, ale právě než bych jako blázen tady pořád šurovala, tak si lehnu a čtu nebo jen tak koukám.
9. Panny jsou úzkostlivé a náročné, co se týká zevnějšku nebo jídla… Já jsem vařila svému muži, co měl rád. Sobě si uvařím třeba zeleninu…V životě jsem ale při nákupu nečetla dobu trvanlivosti potravin, vůbec mě to nenapadlo. Pozoruji lidi, jak to čtou, ale říkala jsem si, že je to jedno. Nikdy o tom nepřemýšlím.
10. Květiny zmírní její zlobu… Já se nikdy nezlobím. Mohu jen být z něčeho zklamaná a smutná. Zlobu ne, tu vlastnost vůbec nemám. Nikdy nemám vztek. Kytičky kolem sebe mám samozřejmě ráda.
Sluneční Úvodník
Milé dámy, četla jsem nedávno, že nastává doba, kdy se ženy budou dělit na dvě kategorie. A to na První manželky a Druhé manželky. Předpokládám, že je možné si role během života prohodit, to ovšem nic nemění na samotném principu úvahy, která mě vyvedla z míry. Zní takto: Po dvaceti letech manželství je muži i ženě průměrně mezi čtyřicítkou a padesátkou a poté, co děti odletěly z hnízda, často zjistí, že už neumějí být spolu sami dva, a nemají si co říct. Do toho většinou muž začne pociťovat tzv. poslední volání divočiny a v nejlepším případě opráší staré činky a obarví si vlasy. V tom horším případě si bude chtít ubrat pár let po boku mladší partnerky, prožívat s ní druhou mízu, druhé manželství a mít druhou rodinu, což je možné pouze za předpokladu, že první manželku opustí. A tento stále častěji se opakující model prý do budoucna způsobí právě ono rozdělení žen do dvou kategorií. Model je to zřejmě pro muže lákavý, když mu dělají reklamu bez nároku na honorář hned dva nejmocnější muži současné české politické scény. Samozřejmě že jsou to i ženy, které opouštějí manželství, a nebylo by správné za každou cenu zůstávat v nešťastném svazku jen proto, že jste se kdysi milovali. Když ale tohle na chvilku opomineme a zaměříme se pouze na teorii mužů-trubců, vrtá mi hlavou spousta pochybností. Pokud by se teorie skutečně stala pravdivou, budou vůbec ženy ochotné vstupovat do manželství v kategorii První manželka, když konec tohoto vztahu je nabíledni? Nebudou všechny ženy chtít být Druhými manželkami? A stanou-li se všechny vdavekchtivé ženy Druhými manželkami, kdo bude hrát roli Prvních manželek, když prostá úvaha vede k jistotě, že bez těch Prvních nemohou být ty Druhé?
Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči. Já mám však dobrou náladu, a tak vymýšlím dál. Kdyby totiž všechny Druhé manželky byly ve znamení Panny, chovaly by se ke svým Prvním manželům, kteří již jednou První byli (a nechali svou První manželku osudu), způsobem, který by většinu mužů zbavil choutek. Žena Panna je totiž tvor svérázný: je prý naprosto neschopná tajně podvádět, jakákoliv přetvářka se jí příčí. A tak bude celkem zábavné, až si zas nějaký politik vytvoří ze své nevěry, odchodu od První manželky a své druhé mízy politický kapitál a bude veřejnost dojímat historkou, že opět ho potkala láska, se kterou bude sdílet pouze skromný příbytek, načež se všechna média a tisk budou radovat, že máme v politice takového Chlapa, když se ta Panna zamiluje do svého šoféra a ne potichu a skrytá před bulvárem, ale veřejně a všem na očích prohlásí, že teprve teď je doopravdy zamilovaná. Takové jsou Panny. Jen teď nevím, jestli mám všem těm mužům-trubcům vzkázat: Pozor na Panny, nebo jim je přát. A Vám, milé dámy, vzkazuji své věčné
Opatrujte se!
Sluneční Úvodník
Je tu zas to roční období, kdy se všichni žení, vdávají a plodí nebo rodí děti. Lehce znepokojující je, že těch lidí v mém okolí rok od roku přibývá. Jedna z mých nejlepších kamarádek čeká miminko a bude se vdávat a za poslední dva měsíce jsem z poštovní schránky v jednom kuse vyndávala jedno svatební oznámení za druhým. Nedávno jsme také plánovali sraz po deseti letech od ukončení základní školy a organizátorka nám všem poslala dotazník k vyplnění nejnovějších informací. Pravda, pořád ještě převládá většina těch, kteří kolonku STAV vyplnili jako svobodná/-ý, ale přicházející informace o tom, kdo má dvouletého syna a kdo bude v srpnu rodit, mě trochu vystrašily a alespoň jsem do kolonky POTOMCI zapsala děti 0, kočky 2. Dokonce i můj tatínek, který celé roky vyhrožoval, že bude dědeček Herodes, mi nedávno oznámil, že už zase tolik času na ty jeho vnoučata nemám. I když tento chvilkový výpadek z charakteru přičítám jeho novým lékům na nervy, moc mě to nepotěšilo. Když jsem jedné své vdané kamarádce sdělovala, že jsem po šesti letech zase nezadaná, s očima plnýma lítosti mě utěšila slovy: „Neboj, určitě se taky jednou vdáš, vždyť máš pořád ještě čas!“ Dobře, asi už mi taky trochu žloutne rodný list a, jak nedávno poznamenal můj známý, mám už blíž ke třicítce než ke dvacítce (jako bych teď úplně slyšela ironický smích těch z vás, kterým už přes třicet je…). A aniž bych chtěla znít jako nějaká sufražetka, zase mě napadá, jak je to nefér, že otázku času ani tlak společnosti chlapi řešit nemusí. Proč jsou svobodní muži označováni jako „světáci“, „těžko polapitelní“, „nezkrotní“ a my se musíme spokojit s výrazy jako „stará panna“ a „zůstala na ocet“? A na rozdíl od mužů, kteří jsou spíše hrdinové, že tak dlouho unikají chomoutu, ženy neprovdané do určitého věku spíš vzbuzují lítost a soucit? (Asi není tak těžké odhadnout, že mým nejoblíbenějším seriálem je Sex ve městě, že?) Jsem nenapravitelná romantička a u každého filmu o lásce až za hrob sahám po krabici s kapesníky, proto to není ani tolik manželství jako děti, co mi nahání husí kůži. Nerada sedím v restauracích, kde děti jsou, a zastávám názor, že pokud je nějaké mimino na palubě letadla, měli by ostatní cestující obdržet slevu nebo alespoň špunty do uší. Nechápejte mě špatně, jsou docela roztomilá se svými titěrnými oušky a miniaturními nehtíky, ale pouze do chvíle, než otevřou pusu. V ten moment mi začne cukat obočí a vracím je zpátky majitelce. A tak si říkám, je mateřský instinkt vrozený, nebo to zkrátka trvá každému jinak, než uslyší tikot biologických hodin? Rozhodně v to doufám, protože bych děti jednou určitě mít chtěla. Zatím jsem si ale z druhé ložnice ve svém „staropanenském bytě“ (k nelibosti některých mých „tikajících“ kamarádek) udělala šatnu – pokojíček pro boty a kabely.
Modlitba krásné
Krásná paní je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici • Krásná paní je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných milencích • Krásná paní je žena, která vyléčí svého muže ze smutku láskou • Krásná paní je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná paní má pět psů, když najde šestého, kterého nikdo nechce • Pak má Krásná paní šest psů • Krásná paní je učitelka, která učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná paní ví, že slovo dělá muže, a proto se politikům vyhýbá jak čert kříži • Protože Krásná paní ví, že jedna pravda nezvítězí, když jedna pravda není • Krásná paní má ráda krásné věci, ale nesměje se sousedovic trpaslíkům • Krásná paní má všech pět pohromadě • Umí se smát • Umí plakat • Nepohrdá slabšími • Lituje silnější • Nepoutá k sobě své děti jako rukojmí • Umí pohrdat s noblesou • Umí odpouštět bez gest • Krásná paní ví, co chce, a když to neví, tak to ví Krásná paní nežárlí na Krásnou slečnu • Krásná paní nežárlí na krásnou slečnu, byť by to byla i její dcera • Krásná paní nežárlí na krásné slečny, protože ví, jak obtížné je být mladým • Krásná paní umí mlčet, když nemá co říct • Krásná paní zná své kořeny i jejich cenu • Krásná paní je hvězda na obloze • Krásná paní je časopis, který jste právě otevřeli.
