Ivana Jirešová: nejromantičtější ranařka na světě

Ivana Jirešová – herečka narozená ve znamení Raka, maminka dcery Sofie (rok a půl). Vystudovala Konzervatoř v Praze a poté získala angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Hostovala také v plzeňském divadle, kde hrála Lízu Doolitelovou v muzikálu My Fair Lady. Na čas od divadla úplně odešla, v této pauze pracovala i za barem, za nějž se pak vrátila v roli barmanky Lucie v nejúspěšnějším seriálu současnosti Ordinace v růžové zahradě. Na konkurz do seriálu ji přihlásila její velká kamarádka, herečka Linda Rybová a dobře udělala, protože Ivana svým nejednorozměrným půvabem a příjemně jistým hereckým projevem v seriálu zazářila a doslova přes noc se stala hereckou hvězdou, což se potvrdilo i v televizní anketě Týtý, kde jí diváci udělili titul Objev roku. Ivana Jirešová nemá však jen talent herecký. Kromě zpěvu a tance (v divadle Ta Fantastika si zahrála například Morganu v muzikálu Excalibur, ve Státní opeře ji teď čeká role prostitutky v muzikálu Jack Rozparovač) ovládá i pero. Je zdatnou novinářkou časopisu Harper’s Bazaar, kam píše články o kosmetice.

Foto: Jakub LudvíkIvana Jirešová

Prý máte ráda astrologii. A někde jsem také četl, že chodíte ke kartářce.

U kartářky jsem byla asi čtyřikrát. Na poslední setkání nevzpomínám v dobrém – odcházela jsem s brekem, ale možná to bylo tím, že jsem už byla v jiném stavu. Co se týče astrologie, jsem trošku posedlá tím, že kohokoli nového ve svém životě potkám, zkoumám, co by mohl být za znamení. Někdy je to trochu problém, protože většina mužů je na astrologii alergická a v případě, že zjistí, že se zajímám, jaké jsou znamení, mě pak považují za „podezřelou“. Horoskop jsem si nechala udělat jen po internetu a pak od své profesorky z lidové školy umění. Nic moc si z toho nepamatuju, jen že mám nějakou planetu blízko planety mozku, takže se mi tam ten mozek asi připaluje a dělám velmi nečekaná rozhodnutí. Pak ale také, že mám v trigonu tři vodní znamení, což věští velmi silně vyvinutou intuici.

A máte? Zažila jste snad někdy něco nadpřirozeného?

Jsem přesvědčena, že určitě nevyužívám některé své schopnosti. Myslím, že bych byla velmi dobré médium. V šestnácti letech jsem zažila hodně divnou věc. Kamarádila jsem se s partou kluků, kteří se zabývali nejen uměním, ale i černou a bílou magií. Jednou v noci jsem měla tak příšerný sen o svém otci, že jsem se probudila s pláčem a strachem najednou. Chtěla jsem si rozsvítit lampičku, ale jen co jsem na ni sáhla, tak praskla žárovka. Uplakaná jsem potmě šmátrala po dveřích od ložnice, kde měli spát rodiče, ale když jsem je otevřela, tak tam nebyli, přestože mi dali dobrou noc. Druhý den jsem to klukům vyprávěla a jeden z nich se přiznal, že na mně dělali nějaké magické pokusy. Někdy se mi také zdají dopředu věci, které se pak stanou třeba až za několik let nebo měsíců. Ale poznám to stejně, až když se stanou, takže je to jedno.

Prý cvičíte jógu. Věříte v karmu, reinkarnaci a podobné „východní“ věci?

Ivana Jirešová
Foto: Jakub Ludvík

Čistě náhodou jsem jednou pro náš časopis byla vyzkoušet power-jógu a byla to láska na první pohled. Pak jsem trochu poznala i hathajógu a ty ostatní druhy... Je to úžasná věc, odblokovávat svoje životní zátarasy. Můj velmi dobrý kamarád se zabývá buddhismem, tak mě občas zásobí knížkama. Ano, buddhismus je mi blízký. Na karmu věřím – vysvětluje totiž spoustu životních nespravedlností. Člověk by měl svůj úděl přijímat s láskou a udělat si z něj svoji přednost, protože každý z nás je originál. Záleží jen na nás, kolik práce na sobě uděláme. Říkat pořád dokola „já jsem takový, já za to nemůžu“ je hloupost, tupost, člověka to nikam neposouvá.

Jste narozena ve znamení Raka. Říká se, že Raci jsou velmi citliví, romantičtí, něžní až bázliví.

Do svých pětadvaceti jsem se cítila většinu času jako velmi přecitlivělý, bázlivý Rak. Naštěstí už jsem se naučila se sebou trochu pracovat a začínám si uvědomovat i svůj bytelnější ascendent v Panně. Práce mi velmi pomáhá – potřebuju zaměstnat, abych nemyslela na blbosti, nesplétala myšlenky do nesmyslných uzlů anebo se neupínala na nějakou lidskou bytost či zvíře. Musím se přiznat, že si o sobě myslím, že jsem uvnitř ten nejromantičtější člověk na světě a že to nikdy nikomu nesmím prozradit, jinak je se mnou amen. Tenhle trapnej krunýř už samozřejmě obhospodařuju s citem, aby se nestalo, že ze mě bude ironickej suchar.

Vládnoucí planetou Raka je Měsíc, v astrologii planeta ženského principu a mateřství. Dovedla byste si představit, že byste se kvůli výjimečné kariéře mateřství vzdala?

Měsíc je také nejproměnlivější, tudíž nejnestálejší planeta. Já si o něm myslím, že je trochu proradnej jako ty city. Díky dceři Sofii jsem poznala, že mateřská láska strašně bolí. Kolikrát na ni koukám, jak spí, a tak strašně mě bolí srdce, že mám pocit, že už to nerozdejchám. Ta vaše otázka zní hrozivě. Vím, že bych Sofii nikdy nedokázala opustit. Ale jestli se ptáte na to, jestli bych se vzdala ještě nezplozeného dítěte ve prospěch kariéry, pak odpovídám: nevím.

Ivana Jirešová
Foto: Jakub Ludvík

Je pro ženu stále ještě nevýhodou být ženou, když chce v naší společnosti něco dokázat?

Pořád si myslím, že za stejně vykonanou práci dostane chlap víc peněz než ženská. Také jsem zjistila, v jaké jsem nevýhodě, když mám jako zaměstnaná žena malé dítě. Úspěšné ženy jsou navíc velmi často neprávem podezírány z toho, že se ke svým titulům dostaly „přes postel“, což není fér. Jinak si myslím, že žena v dnešních podmínkách může dosáhnout vysokých funkcí, jen se musí vzdát všech těch přirozených ženských funkcí, jako je péče o dítě, vaření apod.

Jste jako správný Rak citlivá na měsíční cyklus?

Bohužel to přesně nesleduju, ale jestliže se mi nějaký den dějou od rána do večera nepříjemnosti a je mi špatně, většinou zjistím, že byl úplněk.

Podle astrologů žena Rak někdy ráda přebírá mateřskou roli i ve vztahu k partnerovi. Co vy vůbec očekáváte od partnerství, od muže?

To bohužel nemůžu posoudit. Možná jsem na muže velmi přísná a těžko jim odpouštím jejich přestupky a nedokonalosti. Od muže očekávám, že by se měl postarat o rodinu, aby žila v co nejlepších podmínkách. Tím samozřejmě nemyslím hmotné statky, ale aby bylo doma dobře, veselo, aby se pořád něco dělo, aby se cestovalo, aby bylo co jíst, aby neteklo do domu... Ale možná je to jen o tom, jak se ten muž chová k ženě – jestli ona v něm má oporu.

Často se setkávám s tím, že o vás muži říkají, že jste „zajímavá“. Máte podobnou zkušenost? Neštve vás, že neříkají, že jste prostě „krásná“?

Jako malá holka jsem chtěla být krásná, ale teď vím, že to nestačí. Přála bych i Sofii, aby byla spíš chytrá než krásná. Prvoplánová krása je plochá a brzy se okouká, kdežto tam, kde je hloubka, je i spousta zajímavostí a je pořád na co koukat.

Někde jsem četl, že jste odešla kdysi na čas od divadla i kvůli „deziluzi z nevázaného divadelnického života“. Opravdu vás tak děsí svět alkoholu a večírků? Jak s tím ladí vaše bulvárem mnohokrát připomenutá zkušenost barmanky či go-go tanečnice?

Já opravdu nemám ráda večírky a opilá nebo zfetovaná společnost mě děsí. Musela jsem se naučit tímhle světem nějak proplouvat, tak se ze mě stala trošku ranařka. V Liberci jsem si poslední rok přivydělávala v takovém kouzelném baru, který se jmenuje Organza. Vždycky tam hrála super hudba, čepoval se velvet a káva Illy. Go-go tanečnici jsem dělala ve čtvrťáku na konzervatoři v klubu Radost, protože zbožnuju tanec.

Nejste však jen herečka, ale i novinářka. Mezi herci a novináři vládne trochu napětí. Vy znáte obě strany barikády. Co byste svým kolegům doporučila, aby se v médiích nedočítali to, co nechtějí?

Jak to tak poslední dobou sleduju, tak je to fakt těžký. Já se snažím vycházet všem vstříc, ale zjistila jsem, že jsou mezi novináři opravdu propastné rozdíly. Někteří mi ani nedali dílko zautorizovat, a přitom se tvářili jako největší kámoši. Doporučuju dělat rozhovory jen tam, kde je jistota, že stoprocentně dostanete článek k autorizaci i fotky k nahlédnutí. Jinak se budete opravdu divit. Ale stejně si myslím, že je lepší zůstat k médiím vstřícný.