Noubikko Ulanday: Američan a Filipínec v Praze
USMĚVAVÝ, SKROMNÝ A MILÝ FILIPÍNEC STŘEDNÍHO VĚKU, NAROZENÝ VE ZNAMENÍ PANNY, JEDEN Z NEJLEPŠÍCH ZAHRANIČNÍCH ODĚVNÍCH DESIGNÉRŮ VE SPOJENÝCH STÁTECH, PŮSOBÍCÍ V MÓDNÍM PRŮMYSLU JIŽ 22 LET, SKORO TŘICET LET SÍDLIL V SAN FRANCISKU, NYNÍ ŽIJE V PRAZE, KTEROU POKLÁDÁ ZA JEDNO Z NEJKRÁSNĚJŠÍCH MĚST SVĚTA – A CHCE TU ZŮSTAT NAVŽDY. POSLEDNÍCH PĚT LET PŘEVÁŽNĚ RELAXOVAL, NYNÍ SE ALE S VELKOU POMPOU VRACÍ DO SVĚTA MÓDY. NEWSPAPER, NOVINY VYDÁVANÉ V SAN FRANCISKU, NEDÁVNO NAPSALY: „PROSLULÝ NÁVRHÁŘ NOUBIKKO JE OPĚT VZKŘÍŠEN V PRAZE!“
Foto: Lukáš Malý, Vladimír zemánekNoubikko Ulanday
Viděla jsem vaše nádherné košile barong, které měli na sobě filipínští tenoři ze skupiny Angelos. Inspiroval jste se při jejich navrhování mužským oděvem své původní vlasti?
Ano, je to typický filipínský oblek, vycházející z prastarých tradic. Filipíny svou jižní částí sahají téměř k rovníku a rozkládají se na 7100 ostrovech, je tam tedy vysoká vzdušná vlhkost a průměrná teplota 27 stupňů Celsia – takže prodyšné barongy jsou v tomhle podnebí nejpříjemnější. Zvolil jsem také tuzemský materiál, který se v našich podmínkách nejlépe osvědčil. Mé barongy nosí mnohé významné osobnosti. Oblékají si je při slavnostních příležitostech.
Řekněte nám o tom originálním materiálu něco bližšího, prosím.
Je to vše zhotoveno z banánového a ananasového vlákna a různých zelenin, které v tropické podobě v Čechách vůbec neznáte. Na Filipínách neroste bavlna, takže máme pro textilní vlákna jiné zdroje. Nejluxusnější a nejdražší je materiál získaný z kmene a trsů ananasu, poněkud podřadnější je banán. Používáme i vlákninu z okry, ze stvolů sladkých bramborů, u nás zvaných kamote, a z eggplantu. Látky z toho utkané jsou krásnější a vzdušnější než ty z bavlny.
Pracujete ale i s hedvábím, které prošíváte pravými perlami a vyšíváte drahými kameny. Vaše koktejlky a honosné večerní róby v hollywoodském stylu se zaskvěly i na finalistkách soutěže Česká Miss 2008.
Do zlatavých dlouhých večerních šatů jsem oblékl také bývalou Miss ČR Michaelu Maláčovou, která tuto soutěž krásy již po čtvrté pořádala. Úspěšná moderátorka, modelka, a hlavně krásná žena a maminka Jana Štefánková měla při konferování na sobě mou zelenou róbu, spirálovitě pošitou černými filipínskými perlami. A všechny soutěžící dívky se dvakrát ukázaly v mých modelech, jednou v krátkých, podruhé v dlouhých. Vše bylo zhotoveno z nejkvalitnějšího thajského hedvábí, o což se zasloužila má spolupracovnice Tomi Marzouki AmornJun, která je reprezentantkou tradičního thajského hedvábí Thai Silk v České republice. Na výšivky jsme použili tisíce pravých perel, bílých, růžových, zlatých, stříbřitých, šedých, černých…
Byly skvostné, měly velký úspěch. Ale tím to nekončilo. Vítězka, česká Miss Eliška Bučková, měla na sobě při vrcholové světové soutěži krásy Miss Universe ve Vietnamu vaše zlaté a zelené kouzelné večernice, lemované třpytivými kameny – a možná i díky nim se umístila mezi patnácti nejkrásnějšími dívkami světa.
Na každé z těchto dvou soutěžních rób jsem pracoval třicet dní. Vybíral jsem ty nejvhodnější krystaly. Byl to velice fascinující úkol, protože soutěž Miss Universum je nejprestižnější soutěž krásy na celém světě. Za druhou je pokládána Miss World, na kterou vysílá svou zástupkyni soutěž Miss České republiky, za třetí nejlepší na světě je považována Miss International, pořádaná každoročně v hlavním městě Filipín, Manile. Na tu je vysílána 1. vicemiss z České Miss, kterou také oblékám. Čtvrtá světová soutěž nejkrásnějších dívek je Miss Earth.
Nestýská se vám po Filipínách? Jak dlouho sídlíte v Praze?
Filipíny miluji, je to skutečně přenádherná země, na kterou nedám dopustit. Je plná silné léčivé energie. A v tom je vlastně podobná Praze. Přestěhoval jsem se do vašeho hlavního města už před pěti lety – a chci tu zůstat navždy. Pokládám vaši zemi za svoji druhou vlast. Praha je naprosto úžasná, cítím se tu báječně. A jsou tu milí a zajímaví lidé, se kterými si často a s radostí povídám: oni mne učí česky a ukazují mi půvaby svého města, já jim zase vyprávím o Filipínách. S velkým potěšením navštěvuji české restaurace a vychutnávám si typickou českou kuchyni. A naprosto mne okouzlila historická část: Pražský hrad, Malá Strana, Staré Město… Rád také navštěvuji pražské kostely, nejraději a nejčastěji kostel Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici – tam jsem vedl restaurování sedmi oltářů, byl jsem šéfem tohoto projektu, který je už téměř u konce.
Noubikko Ulanday
Foto: Lukáš Malý, Vladimír zemánek
Vy kromě špičkové návrhářské činnosti také restaurujete kostely? Slyšela jsem, že také vlastníte hotely, domy a jiné reality, v USA jste prezidentem Noubikko Corporation a angažujete se i v ekologických aktivitách světového významu. Navíc jste rytířem řádu José Rizala a působíte v něm jako Prague Chapter Commander. Vy jste renesanční člověk! Přitom vypadáte tak skromně. Nechcete ani přiznat své úspěchy, cudně je zatajujete, v tom jste typická Panna. Viditelně nerad o sobě mluvíte, výsledky vaší práce ale mluví za vás. Podaří se mi vytáhnout z vás, s kým jste v USA spolupracoval? Jak tam vypadala vaše práce?
Pracoval jsem tam jako nezávislý umělec na volné noze. Kromě své vlastní tvorby pod značkou Noubikko jsem navrhoval i pro velice slavné návrháře. Nemohu je ale prozradit, je v tom dohoda, kterou nechci porušit. Rád jsem používal – a dodnes v tom pokračuji – experimentální a neobvyklé materiály. Dával jsem je pro zvýšení efektu a originality třeba do vařící vody, pak do ledničky, aplikuji na látku i alkohol, kyselinu… Vytvoří se pak úplně odlišná a nenapodobitelná, pokaždé jiná struktura.
Co si myslíte o různých módních stylech – respektujete je, nebo posloucháte svůj vnitřní hlas?
Vytvářím krásu podle svého vnitřního pocitu, nechávám se unášet tím, co cítím.
Z jakých zdrojů vychází vaše inspirace?
Je to krása, je jí všude kolem mne tolik, je nevyčerpatelná. Motivují mne i mí přátelé: přátelství hraje v mém životě velikou roli. Prostě chci ukázat svým drahým i všem ostatním lidem spanilost světa zaměřenou na půvabné oblečení – kromě jiného. Tenhle zdroj energie nemůže nikdy vyschnout.
A co vás nejvíc potěší?
Můj život je vlastně velice jednoduchý: prostě ve všem kolem sebe vnímám a posléze i vyjadřuji krásu. Z toho plyne neustálý tok blažených pocitů.
Dovede vás vůbec něco naštvat?
Ale dovede, stane se to někdy, když nemohu dělat to, co chci.
Foto: Lukáš Malý, Vladimír zemánekNoubikko Ulanday
Jaké jsou vaše největší úspěchy?
Rozhodně není dobré říkat, že jsem byl jednička. (Teď Noubikko skromně sklopil oči a promluvil za něj náš velvyslanec na Filipínách pan Jaroslav Ludva, který byl přítomný při našem rozhovoru: „V San Francisku patřil Mistr Noubikko mezi nejvýznamnější umělce, nejen módní návrháře. V Americe žijí desítky milionů Filipínců a on si mezi nimi vydobyl místo nejpřednější, dostal i několik cen udělovaných nejvýznamnějším krajanům.“)
Kam směřujete?
Každý den je pro mne překvapením. Nic neplánuji, žiji.
A nakonec se vás zeptám: jak si představujete ideální svět?
Aby žili Češi, Filipínci, Japonci, Rusové, Američani a všechny ostatní národy v bratrství. Aby neexistovala žádná diskriminace.
