Módní kreace očima ZUZANY SEDMIDUBSKÉ
NARODILA SE 8. 6. 1983 V MALÉ VESNIČCE OSTROV NA MORAVSKÉ STRANĚ VYSOČINY. VYSTUDOVALA STŘEDNÍ PRŮMYSLOVOU ŠKOLU TEXTILNÍ V BRNĚ, OBOR NAVRHOVÁNÍ A MODELOVÁNÍ ODĚVU A PAK POKRAČOVALA NA PRAŽSKÉ VŠUP V ATELIÉRU MÓDNÍ TVORBY POD VEDENÍM JOSEFA ŤAPŤUCHA. TEĎ KONČÍ ŠESTÝ ROČNÍK A PRACUJE NA DIPLOMOVÉ PRÁCI OVLIVNĚNÉ ŠPANĚLSKOU STÁŽÍ, KTEROU ABSOLVOVALA NA FACULTAD DE BELLAS ARTES V GRANADĚ V ROCE 2007. PŘEDTÍM BYLA NA ZAHRANIČNÍ STÁŽI NA TEXTILE FAKULTY V SLOVINSKÉ LJUBLANI. MÁ ZA SEBOU MNOHO PŘEHLÍDEK, VÝSTAV A PREZENTACÍ U NÁS, ÚSPĚŠNĚ SE ZÚČASTNILA SOUTĚŽÍ VE FLORENCII A BERLÍNĚ. LETOS ZÍSKALA NEJPRESTIŽNĚJŠÍ OCENĚNÍ V BRNĚ NA VELETRHU STYL A KABO. MALÁ HOLČIČKA, DĚTSKÁ OČIČKA, NEVINNOST SAMA. OBLEČENÍ KALUPINKY V MODERNÍM POJETÍ: ČERNÝ VLNĚNÝ HRUBĚ TKANÝ KRÁTKÝ KABÁTEK S NABÍRANÝMI RUKÁVY, TROCHU EVOKUJÍCÍ LIDOVÝ KROJ, DOPLŇUJÍ SEPRANÉ ONOŠENÉ DŽÍNY. NĚŽNÁ MÁNESOVSKÁ ÚSTA ALE DOKÁŽOU FORMULOVAT PŘESNÉ A VÝSTIŽNÉ VĚTY, VE KTERÝCH NENÍ ANI STOPA NAIVITY.
Foto: Vendula Fantová STYLING: Vojtěch NovotnýZUZANA SEDMIDUBSKÁ
Co předcházelo této výstavě představující vaše vítězné modely z Brna?
Vycházím z kresby – základem jsou vždy kresby. Dlouho kreslím, než tam ten výsledek je. Pak nastupuje práce s materiálem.
Použila jste len, vlnu a kůži v kultivovaně monochromatické bílé, šedé a černé.
Jsou tam také béžové dýhové pásky a šperky, které mi pomohl dělat můj bratr – kovové obdélníky a trojúhelníky vypalované laserem. V podstatě jsme motiv párání, který jsem použila na kabátcích, převedli do šperku.
Technika narušení struktury látky páráním je velice originální – připadá mi, že vychází z prastarých lidových postupů. Vy jste ji ale pojednala naprosto moderně a neobvykle.
To párání vyšlo z mnoha pokusů, byl to výsledek dlouhého hledání. Původně to ani nebylo cílené, ale velice se zajímám o tyto techniky a tak se to samozřejmě ukázalo i v mé práci. Většina návrhářů se ale lidových principů dost bojí.
Proč se bojí?
Nevědí, jak to uchopit. Zahledí se do toho, ale nevědí, jak z toho ven. Člověk má k tradici velkou úctu a to ho možná blokuje. Nemáte ten nadhled. Je tam něco, co nedokážete převést do současnosti. Líp se vám zpracovává téma z jiné země a kultury.
Vraťme se k soutěži v Brně…
Já jsem do toho nechtěla jít dřív, protože jsem se na to ještě necítila. Ale v šesťáku jsem si řekla, že bych měla udělat něco většího – a sama jsem se k tomu donutila. Musela jsem respektovat předem daná pravidla: jedno z nich bylo, že kolekce má mít svůj nosný příběh, svoji inspiraci a specifickou atmosféru. Měla jsem od začátku jasno o materiálech a barevnosti a nakonec z toho téměř sama vyšla atmosféra s melancholickým nádechem – a tak jsem nazvala svoji kolekci Nostalgie.
ZUZANA SEDMIDUBSKÁ
Foto: Vendula Fantová STYLING: Vojtěch Novotný
Proč ta melancholie a ten návrat do minulosti?
Současná doba na mě nepůsobí nejpříjemněji. Současný svět vám nedovolí zastavit se a zamyslet nad čímkoliv.
Ale dá se to zvládnout a vy si v současnosti vedete velice dobře!
Jde to. Nedávno jsme dali dohromady občanské sdružení Fashiondesigners. cz., ve kterém jsou absolventi a studenti VŠUP. V rámci Design bloku 07’- jsme měli přehlídku v NOD Roxy. Dá se říct, že čím víc lidí na něčem pracuje, tím lépe se můžeme prezentovat. Začínající designéři nemají finanční prostředky a zázemí a špatně se prosazují a v tom by nám mělo naše sdružení pomáhat. V současnosti fungují hlavně naše webové stránky (http://www.fashiondesigners. cz/) a návštěvnost našich akcí díky tomu stoupá.
Pomáhá vám toto sdružení i k zahraničním stážím? Jak se na ně člověk vlastně dostane?
Z VŠUP se dá snadno dostat na jakoukoli stáž. Existuje program CEEPUS na studijní pobyty pro východní Evropu a program ERASMUS v rámci EU. Na školu přijde nabídka, ze které si student může vybrat. Pak záleží na štěstí. A tak jsem byla nejdříve tři měsíce ve Slovinsku, kde jsem pokračovala ve svém oboru, potom ve Španělsku, kde byl ale úplně jiný způsob studia, trochu na úrovni naší střední školy, se soustředěním hlavně na kresbu a malbu.
Je velký rozdíl mezi výukou u nás a v zahraničí?
Ano, například dlouho trvá, než si zvyknete na jejich systém, vždy je úplně jiný. Také obvykle zjistíte, že některé školy nemají tu úroveň, jakou jste předpokládali, a nakonec se celkem rádi vrátíte na UMPRUM. Ale jakákoliv zahraniční stáž vám dá hodně zkušeností v osobním životě: člověk se smíří s tím, jaký je, a osamostatní se.
Zažila jste na stážích něco, co vám vadilo?
Nejvíc mě zarazilo, že ulice v cizině vypadají hodně podobně, moc nepoznáte charakter toho národa, není tam žádný idealismus. Jako by se lidé vůbec nezamýšleli nad tím, jak vyjádřit sami sebe oděvem. Je to tak i u nás. Viděla bych cestu v tomhle: nemít milion hadříků, kupovat si jen to, co vám aspoň v malé míře splňuje představu o sobě samém. Najít se v tom oblečení. Je to problém, protože v dnešní době takhle nikdo nepřemýšlí. Prostě globalizace udělala z lidí jedno velké stádo.
Foto: Vendula Fantová STYLING: Vojtěch NovotnýZUZANA SEDMIDUBSKÁ
Mohla byste žít v některé z těch zemí, kde jste studovala?
Vždycky odjíždím s tím – tady bych mohla žít. V podstatě se člověk v novém prostředí zabydlí. Jenže já jsem hodně vázaná na Vysočinu a chyběla by mi příroda a lidé tam. V Praze jsem si sice už zvykla, snažím se ji mít ráda. Ale ve městě vydržím nejdéle měsíc, pak musím do přírody, nejraději opět na Vysočinu! Tam prostě patřím, bez toho nemůžu žít, z toho čerpám. Vždyť mockrát jsem sáhla po inspiraci z přírody.
A co vaše diplomová práce? Jste v šestém ročníku a končíte školu.
Když jsem byla na stáži v Granadě, měla jsem takové klidnější období bez většího rozletu – a teprve když jsem před odletem odtamtud celou noc seděla na letišti v Madridu, jako by se to všechno najednou provalilo a já jsem kreslila a kreslila a nakreslila jsem tam vlastně podklady pro celou diplomku. Je to inspirováno především maurskou stavbou Alhambrou, která má zvenku charakter pevnosti, ale uvnitř ohromí dekorativností a zdobností. Ten prostor je plynulejší než naše stavby a hloubkově tam cítíte, jak je naše bytí, naše existence, hrozně pomíjivé, jak je vše v rukou vyšší božské síly.
Narodila jste se ve znamení Blížence. Jak se v něm cítíte? Určitě jste velmi činorodá, obratná, zručná a mnohostranná. Jste třeba i náladová?
Tak tuto vlastnost nejvíc odnáší můj přítel, na něj svalím to negativní, co se za ten den stane. Mrzí mne to, ale je to tak. Mám v sobě taky velkou touhu být ve společnosti, být zajímavá v kolektivu lidí – ale mám problém navazovat rychle kontakty. Kdybych nebyla návrhářka, asi by mne nejvíc zaujala sociologie.
Tak proč zvítězil oděv?
Bavilo mě už odmala hodně kreslit. Od 5. třídy jsem chodila do lidušky na kreslení. A proč oděv? Postupem času jsem zjišťovala, že bych chtěla něco víc, že k tomu výtvarnému základu potřebuji ještě znát řemeslo. Také v malém městě tenkrát nebylo nic pro dívky, co by se jim líbilo, takže to vše vzniklo i z touhy obléci se podle představ. Střední průmyslová škola textilní pak byla samozřejmou volbou – a pak jsem se na první pokus dostala na pražskou VŠUP.
A tak jste se stala návrhářkou. Respektujete při své práci různé módní styly a trendy?
Trendy a styly mě zajímají, není to uměle vytvořený systém, obráží se v nich doba, ve které vznikly – a není to snad jen o byznysu! Jsou v nich problémy, které Evropu ovlivňují, je v nich nálada a atmosféra doby. Móda na to vše reaguje daleko rychleji než třeba volné umění.
ZUZANA SEDMIDUBSKÁ
Foto: Vendula Fantová STYLING: Vojtěch Novotný
Co oblečením vyjadřujete sama za sebe?
Něco, co jsem prožila. Snažím se o styl založený na dané inspiraci, o to, abych to dokázala převést do oděvu. Chtěla bych, aby se lidé mohli s mým názorem ztotožnit. Mám určitý pohled na svět, přírodu. Oděvem vyjadřuji právě toto a čekám, že někdo je stejně založený jako já, čekám, jestli ho to zaujme nebo ne. V podstatě je to hledání spřízněných duší.
Co vás ještě k tvorbě motivuje?
Jaký je váš hnací motor? Dosud to byla škola. Snažila jsem se, aby to bylo všechno v pořádku – a teď se uvidí, teď začíná ta pravá realita. Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet. Hodně spolužáků pracuje pro různé firmy a na volnou tvorbu jim nezbývá čas – nebo si ho musí utrhnout.
Bez čeho byste nemohla žít?
Bez přírody, bez rodiny, bez přítele.
Z čeho máte největší radost?
Vždycky hodně potěší, když pochválí vaši práci člověk, kterého si skutečně vážíte.
A co vás dovede naštvat?
Těžko říct. Celkem dokážu hodně snést a hned tak se nenaštvu. Ale nejvíc mne mrzí takové to české furiantství: že lidé hodnotí věci, kterým zas tolik nerozumí. Taky mi vadí, že nejsou schopni pohledu na věc z více stran. V podstatě se dá říct – nemám moc ráda radikální názory. Neposouvají vás dál.
Foto: Vendula Fantová STYLING: Vojtěch NovotnýZUZANA SEDMIDUBSKÁ
Jak si představujete ideální svět?
Hodně dětsky. Pořád je ve mně touha po tom, aby to bylo tak, jak si to člověk v dětství představoval. Aby nebyly války, aby se lidi nehádali, měli se rádi.
