Doma je jenom doma
„Tak co, Pražáku?“ poslouchám pravidelně, když se objevím na severu, kam jezdím za rodiči, ať už od sousedů z naší vsi nebo spolužáků na abiturientských slezinách. Pokaždé je v tom cítit flákota studu prorostlá ostychem, opečená na malosti, kořeněná zhrzeností, flambovaná neschopností a navrch zalitá šťávou ze závisti a přízemnosti. A přitom bych měl závidět spíš já jim. V Praze totiž už dávno není blaze, ale víceméně tak, jak praví parodie onoho veršíku: draze, nesnáze a saze.

Foto: archivDoma je jenom doma
O pustit rodnou hroudu a vydat se na zkušenou dál než do okresního města chce především kus odvahy. Vykořenit se po dvaceti letech z míst, kde znáte každý kámen, a učit se dýchat, ale hlavně cítit v cizím prostředí také není raz dva.
Uteklo deset let a já se cítil v metropoli jako doma pouze a jen ve chvílích, když k mému nosu náhodou dolétlo aroma hořící nati, kterou na podzim pálíval táta na zahradě, když vítr přinesl vůni z polí a nebo můj pohled spočinul na siluetě stromu, který jako by z šišky vypadl tomu od nás z rohu ulice.
Nejde ale jen o vykořenění a přesun z revíru do revíru, ale i o následné „znovuzakořenění“. Jde o to, obstát v profesi a založit si vlastní hnízdo, čímž nemám na mysli podnájem ani pronájem, ale vlastnoručně krášlený a hypotékou zadlužený byt. Z toho zákonitě vyplývá i změna adresy trvalého bydliště v občance a povinnost odvádět daně do největší z tuzemských bezedných pokladen. Z tohoto úhlu pohledu jsem se po patnácti letech stal Pražákem. Bohužel, a nebo spíš bohudík, ale jen z tohoto úhlu. Připadám si totiž jako květina, kterou někdo úspěšně přesadil z louky do balkonového truhlíku. Chybí mi volný prostor, modré nebe, zpěv ptáků, které nepřehluší cinkání tramvají. Postrádám všechno to, co se mým spolužákům a sousedům z mé rodné vísky zdá být přízemní a nehodné obhajoby, či dokonce patriotistického vnímání.
Po všech těch letech jsem duší stále venkovan. Když mohu, utíkám ven, do lesů, k řekám, na vesnici za kamarádkou, k ohýnku s vuřty, do hor, na túry… Pokaždé když vystoupím z vlaku, je všechen stres, únava, pocit šedosti, klaustrofobie z uzavřeného městského světa jako mávnutím kouzelného proutku pryč. Jsem svobodný, svěží, spokojený, šťastný a nad věcí. Do chvíle, než se mě někdo ze starousedlíků zeptá u pivka v místní hospůdce: „Tak co, Pražáku?“
Bosí
Nazí
až k podstatě své rosy
Bosí
ve vodopádu snů
Jen blázni
o jablko prosí
Chci utéct
z vyhnanství do rájů
Sluneční Úvodník
Vážené a milé čtenářky, minulý týden jsem
sledovala televizní
diskusi o úrovni
služeb v Česku
a upocený mužík
ve fialovém obleku
se mě snažil
přesvědčit, že
zprostředkovatelské
služby
komunikačních
firem u nás jsou
dnes již na úrovni
celé Evropské unie,
ne-li dokonce
ještě lepší. Nedávno jsem se rozhodla, že si pořídím bezdrátové připojení na internet. Zavolala
jsem tedy jedné nejmenované firmě, která připojení zprostředkovává. S paní Milou
jsem si domluvila termín, kdy ke mně do bytu dorazí jejich expert, změří signál a zařídí vše ostatní.
Termín byl za necelých 14 dní, mají teď opravdu hodně práce… Na onen den jsem si vzala volno,
abych nakonec strávila pět hodin se zadkem přilepeným k sedačce a marně čekala. Během
čekání jsem se pokoušela dovolat zpátky na ústřednu, aby se mi to nakonec po půlhodině mačkání
nejrůznějších tlačítek na mobilu a vyposlechnutí celého druhého jednání Mozartovy Figarovy
svatby podařilo. Paní Hodná mě každou hodinu ujišťovala, že určitě ještě někdo přijde, protože
kdyby přijít neměl, určitě by mi zavolal. Ve čtyři hodiny odpoledne bylo jasné mně i paní Hodné, že
expert už nedorazí. Paní Hodná slíbila, že to prošetří, zavolá mi, proč nikdo nepřišel, a domluvíme
jiný termín.
Když jsem se ani po třech dnech nedočkala, zavolala jsem sama a po 40 minutách, kdy jsem si
užila úžasnou verzi Prodané nevěsty, jsem se úspěšně dovolala. Zvedla to paní Chytrá,
která mi vysvětlila, že jsem to celé určitě špatně pochopila a zřejmě jsem do počítače nahlásila
nepřesné informace. Po tom, co je zkontrolovala a zjistila, že tomu tak není, raději
mě přepojila panu Vlezdoprdelkovi. Ten se mi nesmírně omlouval a nabídl mi další termín,
a to za 14 dnů, mají teď opravdu hodně práce… Na onen den jsem si opět vzala volno a už trochu
nedůvěřivě se jala čekat na firemního experta. Když měl tři hodiny zpoždění, chtělo se mi plakat.
Naneštěstí pro paní Zmatenou na ústředně se ten pocit během padesáti minut, kdy jsem vyposlechla
většinu Vivaldiho Čtvera ročních období, změnil na potřebu někoho seřvat. Paní Zmatená mě
ujistila, že během dopoledne určitě ještě někdo dorazí, protože kdyby dorazit neměl, určitě by mi
zavolal. Ten den už nikdo nepřišel. Po dojemné dvacetiminutové verzi Beethovenova Fidelia jsem
se dovolala paní Svérázné. Ta odmítla vyposlechnout jakékoli moje námitky a rovnou mi oznámila,
že neví, kde byl problém, ale že jediné, co pro mě může udělat, je, že mi nabídne další termín, a to
za čtrnáct dnů, mají teď opravdu hodně práce…
Onoho vytíženého experta, na kterého jsem byla čím dál zvědavější, jsem se bohužel nedočkala ani
po dvou dalších týdnech. A jelikož upocený mužík ve fialovém obleku z televizní debaty je vedoucím
manažerem oné nejmenované firmy, dovoluji si mu poslat tento výtisk časopisu, na který ze srdce
připíšu osobní věnování: Vy a všichni vaši experti mi můžete…!
PS: A buďte
krásné!
Modlitba krásné
Krásná je noc s oblohou posetou hvězdami Krásná je židle, v níž se dobře sedí • Krásná je ryba upravená
na všechny způsoby, nejlépe pak živá • Krásná je móda, která se dá nosit • Krásná je bylina, která
uzdravuje • Krásná je květina, která roste jen pro svoji krásu • Krásná je báseň plná naděje • Krásná
je strom, který se nemusí bát dřevorubce • Krásná je malba, před níž oněmíte • Krásná je film, který vás
přinutí smát se a plakat naráz • Krásná je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici •
Krásná je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných láskách • Krásná je žena, která vyléčí
svého muže ze smutku něhou • Krásná je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná je ta, která umí milovat
své děti jen proto, že jsou • Krásná je učitelka, jež učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná je ta, která
má všech pět pohromadě • Krásná je ta, jež se umí smát • Krásná je ta, která umí plakat • Krásná je
ta, jež nepohrdá slabšími • Krásná je ta, která umí pohrdat s noblesou • Krásná je ta, která umí odpouštět
• Krásná je ta, jež si váží každé vteřiny svého života • Krásná je čistá řeka • Krásná je anděl • Krásná je
perla, zavěšená na vlásku • Krásná je myšlenka na lásku...