Výchova chlapcu v Cechách aneb Kde jsou naši rytíri?
O čem si povídají ženy, holky, dámy, slečny, prostě ženské, když se sejdou u kafe na svém babinci? Přece o chlapech, krasavcích, manželích, milencích a o Bradu Pittovi, o Karlu Gottovi, to závisí na ročníku narození švitořících žen. Co si tak říkají? Jemně řekněme, že nešetří kritickým pohledem na mužské plémě. Muži jsou nechutní, málo vydělávající, neromantiční, nám se nevěnující, alkoholu holdující, nespolehliví, nevěrní, po sobě si nic neuklízející troubové, bez kterých to holt nejde. Teda kromě Brada Pitta a Karla Gotta.
Foto: archivVýchova chlapcu v Cechách aneb Kde jsou naši rytíri?
Je až neuvěřitelné, jak se ženy na svých dýcháncích shodnou. Mimochodem právě proto je „Muž“ nejoblíbenější téma. Nadávat na chlapy – co jen může více ženy sjednotit! Kde jsou kořeny typického mužského chování a jednání, jež tak rády a s chutí kritizujeme, smějeme se mu, zlobíme se nad ním?
Při hledání odpovědi asi nebudeme jásat nad výsledkem. Chování chlapců, hochů a mužů je formováno výchovou, školou a okolím. Kdože má nejvíce vliv na utváření základních společenských dovedností? Kdo učí mladé muže domácí práce, společenskou etiketu a kdože utváří jejich pohled na svět? Jsou to ženy. Matky, učitelky, chůvy, vychovatelky, profesorky. Nechme stranou důležitost a opodstatněnost mužů při výchově. Ale feminizace výchovy je opravdu až děsivá. Přiznejme si, neděláme někde chybu?
Ženy v podstatě touží po rytíři v lesklé zbroji. V dnešním jazyce je rytířem muž, jenž nemusí být nejkrásnější, zato je však milý, galantní, podporující, vždy ochotný pomoci, bojující za nás a za ty správné věci. A hlavně si své jediné ženy po celý život váží, je pro něj tou nejkrásnější navždy.
Kde jsou?
Nevím, neptejte se mě, sama netuším, kde takoví rostou. Ovšem zdá se mi, že my ženy rozhodně nepodporujeme jejich vývoj k rytířskosti, ba naopak ho (snad) potlačujeme. A teď nám nezbývá než plakat nad rozlitým mlékem. Vezměme si třeba rozdíly ve výchově malých holčiček a chlapečků ve škole. Většinu pedagogického sboru tvoří ženy. Tomu říkáme feminizace školství. Připomeňme si, že práce pedagoga je vnímána jaksi nemužsky, tj. jako nižší, méně uznávaná a méně placená, a proto jí říkáme ženská práce. Vyučující vedou hodiny raději tak, aby chlapci nezlobili – holčičky se přizpůsobí. A jestliže hoši zlobí, je jim to tolerováno, vždyť jsou to přece kluci! Je dokonce dokázáno, že chlapci jsou vyvoláváni a oslovováni více, je jim věnována větší pozornost. Nemluvě o tom, že chlapečci jsou vedeni k aktivitě a průbojnosti, u dívek je to nežádoucí, dívky mají být přece milá a něžná stvoření…
Vyvstává obava:
za nedostatek rytířů si můžeme my, ženy. A ty vzory chování z našich domovů. Citujme plod naší skvělé výchovy:
Marek, 35 let, státní úředník
Automatická pračka? Ano, vím, že něco takového v koupelně mám. Aviváž? Co to je? Domácí práce nesnáším všechny. Asi jsem staromilec a feministky mě budou chtít ukamenovat, ale mužskou roli v domácnosti spatřuji někde jinde. Pokud celý den strávím v práci, nemůže po mně nikdo chtít, abych pak vzal do ruky vysavač a běhal s ním po bytě.
Milý Marku, mohu tě ujistit, že asi neexistuje ani jedna žena na světě milující všechny domácí práce. A také tě mohu ubezpečit, že každá pracující žena po návratu z práce nemá ani tu nejmenší chuť pobíhat po bytě s vysavačem a provozovat tento druh aerobního cvičení. Ale bohužel za tyto názory a postoje nemůžeš. To my, ženy, jsme tě nepřipravily dostatečně na cestu rytíře.
Opravdu si myslíte, že je feminismus zbytečný? Opravdu si myslíte, že vzory výchovy jsou takto nastaveny správně?
PS: Děkujeme touto cestou všem maminkám, chůvám, vychovatelkám a všem ženám, které naučily své hochy, že žehlení, praní, uklízení, mytí nádobí, luxování je práce jako každá jiná. A dvojnásob děkujeme, že tyto práce vaši hoši umí a vykonávají. I když je třeba vůbec nebaví.
Sluneční Úvodník
Letošní nadprůměrně teplý rok nás poučil o lecčems. Jak prostší život vedou národy, které nemusejí topit! Jak obtížné je přivykat na prudké změny teploty v řádu hodin (jeden den 15 stupňů, druhý den 35)! Jak špatně je stravitelná středoevropská kuchyně v subtropickém klimatu. Jak plné máme šatníky! Letos jsem také poprvé zjistila, že existuje rozdíl mezi meteorology a klimatology – až doposud jsem je považovala za jednu partu. Poučila jsem se a poučím i Vás. Cituji: meteorologie je věda o počasí, která se zabývá předpověďmi maximálně na týdny dopředu, klimatologie je věda, která sbírá data naměřená za posledních x let a hodnotí, jak se mění dlouhodobý stav počasí neboli klima. A právě klimatologové zjistili, že průměrná globální teplota vzduchu se opravdu zvýšila. Přináší to s sebou řadu překvapení: stěhují se k nám nové živočišné druhy, které se donedávna vyskytovaly podstatně jižněji – jedovatí pavouci, tropičtí komáři a šakal zlatý, například.
Kdo za to může? Ne matička příroda, ale MY. Svým necitlivým (ekonomickým?) chováním likvidujeme přirozené prostředí řady druhů zvířat, sviníme nebe, hmotnost našich odpadků je málem větší než hmotnost našich zdrojů…
Náš život je krátký, ale životní styl pod heslem „po nás potopa“ nemá logiku, pokud máme rádi své děti, které budou plodit naše vnuky, kteří budou plodit naše pravnuky, kteří budou plodit…
Že se toho nedožijeme? To je hloupá úvaha člověka nesoudného.
Když jsem listovala v encyklopediích a hledala výše zmíněný rozdíl mezi meteorology a klimatology, našla jsem si i výklad slova soudný. Soudný – schopný správného úsudku, zdravě usuzující, rozvážný, soudný člověk – přemýšlivý pozorovatel. Kladu důraz na slovo pozorovatel, neboť soudím, že takový člověk si uvědomuje svou nicotnost tváří v tvář času, přírodě, kosmu a neplete se jim do řemesla, nechce rozorávat meze, nechce roubovat hrušky na jabka, nechce otočit směr proudu řek, nechce dobýt kosmos za cenu, že rozbije Zem.
Soudný je také ten, kdo bere fakta o globálním oteplování naprosto vážně a neoznačuje je za „strašení“. Že takové znáte? Že proti nim chcete bojovat?
Nedělejte to. Oni za takovou námahu nestojí. Ponechme jejich osud Slunci, které jejich mámení rozpustí v páru jako kapičku vody na rozlehlém balvanu.
Blíží se podzim a já vím, jak ho prožiji. Nebudu se bát deště ani větru, protože jim neporučím. Budu pozorovat, jak padá listí.
Opatrujte se!
Sluneční Úvodník
Tak, a léto je s prominutím v čudu. A jaké vlastně bylo? Dny neuvěřitelných veder, které byly v rozpálené Praze naprosto nesnesitelné pro ty, kteří neměli možnost úniku někam k vodě. A také dny na léto velmi chladné a deštivé. Samozřejmě ani nemusím psát, na které dny jsem si díky zákonu schválnosti vybrala volno. Místo na koupaliště jsme šli s kamarádem do kina: „Asi by to nemělo cenu, když je dvanáct stupňů, co?“ Na jednom grilování u bazénu nám všem hostitelka musela půjčit deky a teplé ponožky se slovy: „To je taková škoda, my jsme teď grilovali pořád a zrovna dneska, když jste tady, tak prší.“ Z naprostého zoufalství, že jsem letos ještě ani jednou neoblékla plavky, jsem dokonce dvakrát vyrazila do solária (jako redaktorka kosmetiky, která čtenářky neustále varuje před jeho škodlivými účinky a vznikem pigmentových skvrn, si sypu popel na hlavu). A jelikož jsem letos neměla možnost plánovat dovolenou někde u moře, vyrazila jsem alespoň s kamarádkami na čtyři dny do Londýna. Podle slibné předpovědi jsem si zabalila do kufru krátké šaty a otevřené sandálky. Samozřejmě pršelo. Asi si řeknete, co jiného lze taky v Londýně čekat, že? Ale při mnoha předchozích návštěvách jsem tam déšť nikdy nezažila, a když jsem bydlela ve Skotsku, občas jsem se dokonce jela do Londýna ohřát na sluníčko. Recepční hotelu nás vítala slovy: „Vy jste nám přivezly déšť, tady teď bylo několik dnů tak hezky…“. Místo plánovaného pikniku v Hyde parku jsme zamířily jako první nakoupit svetry, deštníky a teplé boty. Další deštivé odpoledne jsem strávila v obchodním domě Harrods, kde zrovna otevírali Vánoční halu – inu v srpnu už je zřejmě nejvyšší čas – a za poslechu koled si nakoupila ozdoby na stromeček. Zkrátka klasická letní dovolená. V den odletu jsme na letišti ještě stihly zhlédnout předpověď počasí, ve které hlasatelka šťastně zvěstovala, že tímto dnem končí deštivé dny a nastávají vysoké teploty. Do Prahy jsme přiletěly za silného větru a po bouřce. Přítel kamarádky, který nás vyzvedával, nás hned informoval: „Tady teď bylo ty čtyři dny tak hezky… No nic, teď už prej zas bude jenom pršet.“
PS: Určitě nejsem jediná, komu se letos léto nevyvedlo podle jeho představ. Nenadálé teplotní změny by však měly být tím posledním důkazem, že se s naší planetou něco děje i pro ty, kteří se dosud přikláněli k teoriím, že globální oteplování není hrozbou (ony ty ledovce jsou pořád stejně velké, jen se víc schovávají pod vodu, že, pane prezidente?), je nejvyšší čas se zamyslet. Každý z nás může malou změnou přispět ať už ke zlepšení nebo zhoršení problému. Je třeba se nejen chovat ekologičtěji jako jedinci, ale také tlačit na naši vládu, že ekologie by měla být jednou z priorit našeho státu. Snad se potom nebude moci stát, že se všichni dozvíme z novin, že prezident České republiky se stal tváří celosvětové mediální kampaně bojující proti všem, kteří varují před hrozbou klimatických změn, a díky svému postu tak neprezentuje svůj osobní názor, ale postoj celé naší země.
Modlitba krásné
Krásná paní je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici • Krásná paní je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných milencích • Krásná paní je žena, která vyléčí svého muže ze smutku láskou • Krásná paní je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná paní má pět psů, když najde šestého, kterého nikdo nechce • Pak má Krásná paní šest psů • Krásná paní je učitelka, která učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná paní ví, že slovo dělá muže, a proto se politikům vyhýbá jak čert kříži • Protože Krásná paní ví, že jedna pravda nezvítězí, když jedna pravda není • Krásná paní má ráda krásné věci, ale nesměje se sousedovic trpaslíkům • Krásná paní má všech pět pohromadě • Umí se smát • Umí plakat • Nepohrdá slabšími • Lituje silnější • Nepoutá k sobě své děti jako rukojmí • Umí pohrdat s noblesou • Umí odpouštět bez gest • Krásná paní ví, co chce, a když to neví, tak to ví • Krásná paní nežárlí na Krásnou slečnu • Krásná paní nežárlí na krásnou slečnu, byť by to byla i její dcera • Krásná paní nežárlí na krásné slečny, protože ví, jak obtížné je být mladým • Krásná paní umí mlčet, když nemá co říct • Krásná paní zná své kořeny i jejich cenu • Krásná paní je hvězda na obloze • Krásná paní je časopis, který jste právě otevřeli.
