UNICEF: Dva příběhy z Nepálu
KALPANA A LAXMI – MALÉ DÍVKY, VĚKEM TÉMĚŘ VRSTEVNICE, KTERÉ MAJÍ MNOHO SPOLEČNÉHO, I KDYŽ SE NAVZÁJEM NEZNAJÍ. NEMAJÍ RODIČE (NEBO ALESPOŇ JEDNOHO Z NICH), A ABY POMOHLY SVÝM RODINÁM PŘEŽÍT, MUSEJÍ VYKONÁVAT TĚŽKOU PRÁCI, NEVHODNOU PRO DĚTI JEJICH VĚKU. TAKŽE NEMOHOU CHODIT DO ŠKOLY.
Foto: UNICEFKalpana s nákladem
Dětská práce – problém třetiny nepálských dětí
Podle oficiálních statistik v Nepálu pracuje třetina všech dětí, mnohé z nich již od svých pěti let. Statisíce malých chlapců a dívek musí každý den tvrdě pracovat v továrnách, hotelích či v zemědělství, aby pomohly uživit rodinu a mohly přežít. Ve venkovských oblastech, kde žijí Kalpana a Laxmi, děti běžně vykonávají i nejtěžší práci v domácnosti, starají se o mladší sourozence, pracují na polích, za pár nepálských rupií se nechávají najímat na mletí obilí nebo nebezpečnou práci v džungli, často pracují jako nosiči těžkých nákladů. A platí za to cenu nejvyšší – jsou ochuzeny o dětství, nenaučí se číst ani psát, protože nemohou chodit do školy, jejich oslabený organismus se brzy vyčerpá a podlehne snadno i běžné nemoci.
Příběh Kalpany
Laxmi s kozou
Foto: UNICEF
Třináctiletá Kalpana je štíhlá, jemná dívka s krásnýma hnědými očima. Když je v klidu, zvedne ladně jednu nebo obě ruce nad hlavu a opře se prsty o rám dveří nebo trám podpírající střechu chatrče. Teprve když zjistíte, jakou práci musí vykonávat, uvědomíte si, že si tak ulevuje od bolesti zad z nošení těžkých nákladů. Žije v odlehlé vesnici na svazích nádherného údolí nad ohybem řeky Sun Kosi v jihovýchodní části Nepálu. Nejbližší vesnice je vzdálená dvě hodiny chůze do strmého kopce nad údolím, nejbližší město je Gaighat, do kterého byste šli určitě celý den. Život Kalpany se drasticky změnil před rokem, kdy jí náhle zemřel otec a ona jako nejstarší z dětí musela převzít jeho roli živitele rodiny. Do té doby žila se svými rodiči a šesti mladšími sourozenci celkem spokojeně – jak je zde obvyklé, pomáhala rodičům s prací pro domácnost, ale mohla začít chodit i do přípravné školy. Když otec zemřel, na školu již nezbyl čas, prostředky ani síla. Několikrát měsíčně dostane Kalpana od místního obchodníka práci jako nosička. To pak bývá z domova i několik dní. Náklad, který v nůši přenáší, je na její drobnou postavičku i věk příliš těžký, a tak není divu, že ji zlobí páteř, kterou si navíc před časem poranila při pádu na cestě. Pád však není jediné nebezpečí, které nosičkám hrozí – mladou dívku, která jde s nákladem, může uštknout had nebo napadnout dravé zvíře a vyskytly se i případy znásilnění.
Příběh Laxmi
Také život Laxmi se dramaticky změnil. Otec zemřel ještě před jejím narozením a při loňských rozsáhlých záplavách, které v srpnu postihly jižní části Nepálu, ztratila také matku. Do té doby spolu žily v malém vesnickém domečku běžným životem zdejších obyvatel – Laxmi spolu s ostatními vesnickými dětmi chodila do blízké školy, výborně se učila, pomáhala mamince v domácnosti, ale vždy se našel čas i na hru a zábavu. Prarodiče, u kterých Laxmi po tragické smrti matky žije, ji velice milují, ale jsou již staří a velmi chudí. Žijí v malé vesnici v nížinné oblasti blízko města Nepalganj v jižní části západního Nepálu, těsně u hranic s Indií. Aby se uživili, musí jim Laxmi od časného rána pomáhat s prací v domácnosti, na poli i s dobytkem. Na školu již nezbývá čas ani peníze. Laxmi je drobná dvanáctiletá dívka s vážnou tváří, jíž dominují smutné oči. Je vždy ráda, když může na čas navštívit rodinu své tety (sestry maminky). Jako každé dítě i Laxmi hledá společnost svých vrstevníků a teta má dvě malé dcery a syna, se kterými si může hrát. Trvale zde však žít nemůže, protože i rodina tety je velice chudá a jejich domek příliš malý. Dědeček Laxmi, velice moudrý a laskavý člověk, je hluboce spjatý s přírodou a pevně věří v lidské dobro. Každý jeho den začíná časně ráno, ještě než se rozední. Obdělává malé políčko a zeleninovou zahrádku, aby svoji rodinu z vlastních zdrojů co nejlépe uživil, pečuje o svůj dobytek. Přebytky prodává na trhu a těší se, že našetří peníze, aby Laxmi mohl splnit její sen chodit zase do školy…
Chatrč, ve které Kalpana a její sourozenci žijí
Foto: UNICEF
CO DĚLÁ UNICEF V NEPÁLU UNICEF
organizuje očkovací kampaně, zajišťuje dodávky vitaminu A na posílení imunitního systému a jako prevenci slepoty, školí zdravotnický personál, zřizuje zdravotní a poradenská centra v komunitách, vydává osvětové materiály. Zajišťuje přístup komunit k zdravotně nezávadné vodě, buduje sociální zařízení ve školách a zdravotních centrech, rozvíjí vzdělávací programy zaměřené na zajištění školní docházky pro všechny nepálské děti do roku 2015.
KOLIK STOJÍ POMOC
Laxmin dědeček každý den obdělává malé políčko
Foto: UNICEF
250 Kč Dávka vitaminu A pro 100 dětí na zvýšení jejich imunity a jako prevence slepoty
755 Kč Dvoudenní odborné školení porodníka včetně základního vybavení
4250 Kč Škola v krabici (kompletní souprava vzdělávacích pomůcek pro 80 žáků a jednoho učitele pro výuku v odlehlých oblastech země)
JAK MŮŽETE POMOCI VY
Odesláním dárcovské SMS ve tvaru: DMS UNICEF na číslo 87777 (cena DMS je 30 Kč, UNICEF od vás obdrží 27 Kč) nebo pravidelným měsíčním příspěvkem jako Přítel dětí UNICEF na účet 2200022/0300, v.s. 55 (více informací a registrace na www.unicef.cz).
