Od jehly k šicímu stroji
Jsou obory lidské práce, v nichž lidský duch za staletí svého působení přinesl vlastně jen málo změn. K nim patří jedna z nejdůležitějších a nejstarších lidských činností: šití. Za tisíciletí, v nichž si člověk umělým způsobem opatřuje svůj oděv, prodělalo šití jen tři stupně vývoje. Je to snad poznatek překvapující, ale pravdivý.
Foto: Světový zdroj zábavy a poučeníOd jehly k šicímu stroji
Pravěký člověk si sestrojil svůj šat jednoduše: kožišiny neb kůže proděravěl ostrým kamenem či jiným příhodným špičatým předmětem a vzniklými otvory protahoval stébla, bylinná vlákna, primitivní to nitě. Jednoho dne si uschoval pro tuto příležitost příhodnou tenkou kost, která mu dobře posloužila, a tak vznikla první jehla. První stupeň šití byl dosažen.
Druhá etapa vývoje šití nastala ve chvíli, kdy kterýsi geniální muž, jehož jméno zůstane lidstvu právě tak neznámo jako na př. jméno vynálezce kola, knoflíku a podobných universálních potřeb, přišel na myšlenku jehlu na tupém konci provrtat a vzniklým ouškem provléknout nit. Tak vznikla jehla v dnešním slova smyslu a změny, které se s ní během staletí staly, jsou pro princip šití bezpodstatné. Po jehle kostěné přišla bronzová, pak železná, kovaná, pokrok v technice obrábění kovů přinesl koncem třináctého století jehly z taženého drátu a konečně ovládá svět jehla ocelová. Za tu dobu prodělalo rozšíření jehly zajímavý vývoj. V temných dobách pravěku používal ji každý člověk pro svou osobní potřebu, v dobách historických přestěhovala se do rukou odborníků řemeslníků a od nich během času se zase rozšířila zpět do domácnosti do rukou ženy, k jejímuž vychování patřilo umění šití jako samozřejmost. Jehla neslouží již jen k užitkovému šití, nýbrž i k ozdobnému vyšívání, jemné jehly umožňují jemné stehy, ale základ šití je stejný.
Teprve moderní doba, přibližně od začátku minulého století zahajuje novou éru, třetí stupeň šití. Je to éra šicího stroje.
Kdy byl vynalezen šicí stroj? A kým? Na obě otázky nemůžeme odpovědět spravedlivě ani letopočtem, ani jménem. Šicí stroj je výtvorem, který nevznikl inspirací geniálního vynálezce. Je to stroj, který si vyžádala doba, který byl po dobu šedesáti let pracně vynalézán, a jmen, která patří do dějin vzniku tohoto dnes již nezbytného stroje, je hezká řada.
Je určitým překvapením, že předmět tak mírumilovný, jako je šicí stroj, je nepřímo produktem válečným. Myšlenka šicího stroje vznikla koncem osmnáctého století, kdy francouzská revoluce postavila do zbraně celý národ, kdy bylo nutno pro velké armády, které bojovaly v napoleonských válkách, ušíti obrovské spousty uniforem. Tehdá nestačily již lidské ruce, aby zmohly veliký nával práce, a bylo jasno, že člověku pomůže i v tomto oboru výroby stroj, který by pracoval rychleji než nejzručnější krejčovský tovaryš.
Od jehly k šicímu stroji
Foto: Světový zdroj zábavy a poučení
Tím, že se zrodila myšlenka šicího stroje, nebyl problém zdaleka ještě vyřešen. Lidstvo tápalo v primitivních pokusech, idea se objevovala na různých místech, stěhovala se ze země do země, z kontinentu na kontinent. Půl století uplynulo od vzniku prvního nákresu šicího stroje, než se objevil model, který můžeme pokládati za přímého předka dnešního šicího stroje.
Bylo to roku 1790, kdy anglický parlament povolil čalouníkovi Thomasu Saintovi patent na šicí stroj. Nebyl to ještě stroj universální, byl navržen pro sešívání koží. Byl uváděn do pohybu klikou a založen na principu řetízkového stehu. Zda Saintův stroj byl v praxi skutečně používán, nevíme; známe jen jeho nákresy, podle kterých byl stroj rekonstruován a uložen do musea. Přece však byla některá zařízení navržená Saintem použita u strojů pozdějších.
Zatímco v Anglii myšlenka šicího stroje po Saintově smrti zapadla, objevuje se na jiném konci Evropy hlava, která se pokouší rozlousknout tvrdý oříšek. Vídeňský krejčí Josef Madersperger konstruuje v roce 1814 stroj, který používá jehel s ouškem na špici. Ale ani Madersperger se svým strojem neprorazil; zemřel po marných pokusech zaříditi výrobu šicích strojů v chudobinci a teprve v pozdějších letech byly jeho průkopnické snahy uznány. Jeho rodné město Kufstein postavilo mu dokonce v roce 1903 pomník.
Současně s Maderspergrem sestrojil francouzský krejčí Bartoloměj Thimonnier dřevěný šicí stroj, který pracoval opět řetízkovým stehem s pomocí háčkovité jehly. Thimonnier nalezl mecenáše, který mu opatřil zakázku osmdesáti strojů pro velikou pařížskou konfekční firmu. Stroje se osvědčily a zdálo se, že Thimonnierův vynález půjde vítězně světem. Ale opakovala se historie, kterou známe z dějin moderních vynálezů. Krejčovské dělnictvo, obávajíc se konkurence strojů, které je mnohonásobně nahrazovaly, podniklo útok na pokrokovou dílnu, kterou Thimonnier vedl, a stroje rozbilo. Thimonnier se nedal touto katastrofou odstrašit a postavil nový dokonalejší stroj. Nový model mu sice vynesl uznání poroty pařížské výstavy, ale jeho mecenáš byl mrtev a nikdo si netroufal pustit se do výroby stroje, který pobuřoval lid. Zklamaný vynálezce pokouší se realisovat své plány v Anglii, ale bez úspěchu. Umírá v bídě a zapomenutí v roce 1851, v době, kdy šicí stroje vynalezené jinými si dobývají uznání a úspěchů.
Byla to Amerika, tj. Spojené státy americké, kde šicí stroj definitivně opustil stadium pokusů a nastoupil vítěznou cestu světem. Američan Walter Hunt sestrojil v letech čtyřicátých minulého století v New Yorku šicí stroj, pro nějž znovu vynalezl zapomenutý Maderspergrův princip jehly s ouškem na špici. Vypráví se, že dlouho nemohl vyřešit problém, kterého se podjal. Unaven prací usnul jednoho dne nad svým nedokončeným strojem a zdálo se mu, že byl na pustém ostrově v jižních mořích zajat divochy, kteří jej vedli na popravu. Před popravou prováděli kolem něj válečný tanec. Pak se probudil, přemýšlel o svém snu a vzpomněl si náhle, že divoši měli kopí na špici provrtaná; použil této myšlenky pro jehlu svého šicího stroje a dokončil jej. Hunt sestrojil celkem tři stroje, ale do praxe se z nich nedostal žádný. Jen třetí model se měl ještě jednou stát významným, sloužil jako věc doličná u soudu, ale o tom později.
Foto: Světový zdroj zábavy a poučeníOd jehly k šicímu stroji
Prvním úspěšným konstruktérem šicího stroje byl Huntův krajan Elias Howe. Již jako mladý muž připadl na myšlenku sestrojit šicí stroj. Četná rodina, kterou ztěžka živil, a naděje na zbohatnutí vynálezem dodaly mu energie, aby se této úlohy chopil a v ní vytrval. Měl zkušenosti svého původního povolání – byl textilním dělníkem – a podařilo se mu sestrojit model šicího stroje. Nadto získal ještě financiéra v obchodníkovi Fisherovi, který mu umožnil pustit se do obtížného úkolu: nový vynález zpopularisovat. Uspořádal závody v šití, ve kterých předhonil v práci několik zručných švadlen, ale to k úspěchu nestačilo. Bylo nutno stroje prodávat, a nikdo nejevil chuti je kupovat. Naděje na úspěch slábla a finančník vypověděl úvěr. Howe odjel do Anglie, kde prodal svůj patent továrníku Thomasovi. Ale pan továrník Howea okrádal, nevyplácel mu licenční poplatky a prodejní sumu patentu pohltily dluhy. Howe se pokusil Thomase přiměti k plnění povinností, ale ten odpověděl vyhozením. Vrátil se opět chud do Ameriky, kde zjistil, že zatím několik jiných mužů sestrojilo šicí stroje a že s nimi dělají dobré obchody. Pokusil se uplatnit své přednostní právo a pustil se do sporů, které také vyhrával. Nejdéle vzdoroval obchodník a konstruktér I. M. Singer, který popíral prioritu Howeovy myšlenky a jako důkaz předložil soudu model šicího stroje sestrojený Huntem. Soud však uznal, že Huntův stroj nebyl řádně proveden a že Howeovy nároky stávají po právu. Singer se s Howem vyrovnal, vyplatil mu za jeho patent 15 000 dolarů a zavázal se vyplácet z každého vyrobeného stroje licenční poplatek 25 dolarů. Howe se dočkal úspěchu svého vynálezu i po hmotné stránce, neboť na něm vydělal téměř pět milionů dolarů. Ale jeho zdraví bylo velkými námahami a strádáním minulých let podlomeno a on umírá v poměrně mladém věku čtyřicíti osmi let.
Singer mezitím založil společnost pro výrobu šicích strojů, která rychle vzrůstala a dobyla si přednostního postavení v celém světě. V pozdější době ještě několik lidí přineslo úpravy šicího stroje, nejvýznamnějšími z nich jsou Američané Wilson a Grover. Avšak mezníkem v dějinách šicího stroje zůstává založení Singerovy společnosti. Mocná továrna si mohla dovolit zaměstnávat celý štáb techniků-odborníků, kteří neustále pracovali na zdokonaleních. Rok co rok přinášela Singerova továrna nové zlepšené modely.
První šicí stroj, který se dostal k nám, byl taktéž výrobkem Singerovým a přivezl jej z Ameriky do Prahy český buditel Vojta Náprstek v roce 1863. Uspořádal ještě v témže roce v domě své matky výstavu praktických vynálezů pro ulehčení práce v domácnosti. Mezi vystavenými přístroji vzbudil zaslouženou pozornost šicí stroj a tak čteme v konečném referátu o výstavě, uveřejněném 31. prosince 1863 v Národních listech: „...s potěšením zmiňujeme se, že i mezi našimi řemeslníky nalézají se tací, kteří před mašinama bázeň nemají a v dílnách svých je zavedli, tak zejména krejčovská jednota v Praze a v Kutné Hoře, obuvnická jednota v Praze a několik jiných dílen krejčovských, pročež nechť odřeknou se i ostatní řemeslníci naši nenávisti a nedůvěry k novým a zlepšeným strojům.“ O sedm let později zřídila newyorská firma v Praze již vlastní prodejnu.
Šicí stroj, jímž se od základu změnila tvářnost mnoha průmyslových odvětví, vzpomeňme jen na konfekci, rukavičkářství, výrobu klobouků a pod., pronikl za několik desítek let do celého světa. A tak charakteristický plakát Singerovy továrny spatříme právě tak na nejskvělejších evropských bulvárech jako v nepatrné indické vesnici.
