Moře
Moře je jeden z nejkrásnějších živlů, které znám. Po roce 1968 jsem nesměla snad ani na Slovensko, natož k moři.
Foto: Jakub LudvíkKamila Moučková
Těžko jsem se s tím smiřovala. Jak čas ubíhal a léta okupace se prodlužovala, čím dál víc jsem propadala beznaději. Ve svých fantaziích jsem se do nekonečna přesvědčovala o tom, že se vše v dobré obrátí, i když to nebylo reálné. A ejhle! Přišel rok 1989. Jedno z mých vroucích přání po osvobození bylo, že teď – po dvaceti letech – budu moci jezdit k moři každý rok. A dodnes to dodržuji. Když jsem poprvé po té dlouhé době moře spatřila, rozbrečela jsem se. Miluji koupání v moři, miluji koupání vůbec – vlezu do každé louže. Ale moře je moje láska. Vydržím se hodiny dívat na ten zázrak a je mi dobře. V posledních letech, když od něj odjíždím, jdu se s ním rozloučit a pěkně prosím, abych ještě chvilku byla v dobrém fyzickém i psychickém stavu, abych ho ještě jednou – příště – mohla pohladit a nechat se hladit jím.
Moře je úchvatné. Alespoň pro mne. Nikdy si neodpouštím jet alespoň jednou po moři lodí, je mi jedno kam, protože pro mne je největší zážitek, když stojím nebo sedím na přídi lodi a nic než moře nevidím. Žádné pobřeží, žádné ostrovy, jenom moře. Všude kolem sebe. Mám v sobě vůči tomu zázraku přírody obrovskou pokoru. Připadám si vedle něj jako ta nejmenší hvězdička na obloze. Mám z moře respekt. Když plavu daleko od břehu, je mi nádherně, ale taky se trošku bojím. Ale jen maličko. Znovu opakuji –je to jeden z nejkrásnějších živlů na tomto světě. Je očistné – alespoň pro mne.
Jsem ráda, že jsem měla to štěstí dožít se 17. listopadu 1989, který mi na stará kolena dal svobodu, vrátil mi mou milovanou profesi a ještě mi – jaksi navíc – dopřál jezdit tam, kde mi slané vlny máčejí vlasy. Děkuji za to Pánu Bohu? Životu? Osudu? Každopádně děkuji z celého srdce. A už se zase těším, že letos pojedu… Kam? K moři!
V podzimním čísle časopisu Krásná vám herečka Jana Boušková prozradí, proč si zpívá, jen když je sama doma, přečtete si, jak Jana Kanyzu zpovídala jeho dcera, a do svého výtvarného ateliéru vás pozve i Jana Šafránková a Anežka Hošková. Zjistíte, jaké šperky vlastnila Elizabeth Taylor a jaká byla jejich historie, než půjdou v prosinci do dražby století. Dozvíte se, co nesmí chybět ve vašem podzimním šatníku, a s módní návrhářkou Janou Berg probereme českou módní scénu. Vše se dočtete v časopisu, který je jiný než ostatní.
OBSAH A ÚVODNÍKY »
Sluneční Úvodník
Vždycky jsem měla ráda první vůni podzimu. Ten moment, kdy se člověk nadechne a najednou cítí, že se změnilo roční období. Jakoby z vteřiny na vteřinu je jasné, že léto je nenávratně pryč a vlády se na pár měsíců ujímá nové roční období. Letos jsem ten pocit měla před pár dny, když jsem seděla na lavičce a čekala na kamarádku, která měla zpoždění. Najednou zafoukal jiný vítr a vzduch se změnil. Podzim ve mně vždy vyvolává trochu nostalgie, a zrovna když jsem si říkala, jak ten čas letí, všimla jsem si muže, který se přes ulici chystal mávnout na taxík. Vtom ale zaregistroval, že má rozvázanou tkaničku, a tak nechal vůz projet a sehnul se, aby si botu zavázal. Měl štěstí, krátce nato jel kolem jiný taxík. Muž zvedl ruku, auto zastavilo, on do něj nasedl a odjel. A jak jsem tam tak seděla a přemýšlela o čase, napadlo mě, jestli by jeho den, možná i život, byl jiný, kdyby nasedl do toho prvního vozu.
Říká se, že všechno v našem životě je o správném načasování. Také se říká, že je důležité být ve správnou chvíli na správném místě. Ovšem kdy a kde to bude, nikdo neví. Pokud je celý náš život v načasování – od vaření vajec na tvrdo přes vhodnou dobu ke koupi nemovitosti, tu správnou chvíli promluvit, až po náš osud – a pro každého z nás je napsaný nějaký kosmický scénář, jsou momenty, jako je nastoupení do jiného auta, ty, které se stát měly, nebo jsme je nějakou chybou odchýlili od naší cesty, a můžeme tak promeškat svůj osud? Možná právě ty chyby, které děláme, utvářejí náš osud. Je možné, že všechny ty maličkosti, jako je rozvázaná tkanička u boty, se dějí z nějakého důvodu? Je mnoho cest, ale také mnoho odboček. Věřím, že náhody neexistují, což, podle mého soudu, neznamená, že se člověk má osudu poddat a nesnažit se ovlivňovat ho tak, jak by si přál. Lidé často litují, jak špatně využili času, který už je za nimi, aniž by přemýšleli o tom, jak lépe naložit s časem, který mají před sebou. Americký herec James Dean jednou řekl, že člověk by měl snít tak, jako kdyby měl žít navždy, a žít tak, jako kdyby to byl den poslední. Čas je neúprosný a možná letí rychle, ale ráda bych si myslela, že my všichni jsme sví vlastní piloti. Důležité nakonec není to, kolik času máme, ale jak s ním naložíme. A tak Vám do podzimních dnů i večerů přeji, ať se Vám to co nejlépe daří.
P.S. A buďte krásné!
Modlitba krásné
Krásná je noc s oblohou posetou hvězdami • Krásná je židle, v níž se dobře sedí • Krásná je ryba upravená na všechny způsoby, nejlépe pak živá • Krásná je móda, která se dá nosit • Krásná je bylina, která uzdravuje • Krásná je květina, která roste jen pro svoji krásu • Krásná je báseň plná naděje • Krásná je strom, který se nemusí bát dřevorubce • Krásná je malba, před níž oněmíte • Krásná je film, který vás přinutí smát se a plakat naráz • Krásná je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici • Krásná je babička, která umí vyprávět vnoučatům o svých dávných láskách • Krásná je žena, která vyléčí svého muže ze smutku něhou • Krásná je řidička tramvaje, která si zpívá • Krásná je ta, která umí milovat své děti jen proto, že jsou • Krásná je učitelka, jež učí děti český jazyk milovat, ne znát • Krásná je ta, která má všech pět pohromadě • Krásná je ta, jež se umí smát • Krásná je ta, která umí plakat • Krásná je ta, jež nepohrdá slabšími • Krásná je ta, která umí pohrdat s noblesou • Krásná je ta, která umí odpouštět • Krásná je ta, jež si váží každé vteřiny svého života • Krásná je čistá řeka • Krásná je anděl • Krásná je perla, zavěšená na vlásku • Krásná je myšlenka na lásku...
